"Lidé budou páchat zvěrstva tak dlouho, dokud budou věřit bludům a nesmyslům." Voltaire

Základy islámu a jejich výklad - 1. část

Imám ibn Hanbal a Imám al-Barbahárí

UPOZORNĚNÍ: Následující opis "Základy islámu a jejich výklad" je zde zveřejněn pouze ke studijním účelům; jeho obsah je zločinný a nezákonný. Určeno jak pro ty, kteří ještě pochybují o zločinnosti islámu, tak pro ty, kteří nepochybují a chtějí si rozšířit obzory.

Předmluva vydavatele

   Když jsem vydal první díl Výkladu Koránu od Roberta Spencera, uvědomil jsem si, že pro pochopení islámské ortodoxie a faktu, proč je islám tak bytostně syntézou náboženství i politiky, tedy proč je sekularizace muslimů a islámu tak složitá a problematická, je potřeba českému čtenáři nabídnout základní ideové opory pro islámskou ortodoxii. Proto jsem se rozhodl vydat knihu Základy islámu a jejich výklad neboli výklad tradice zakladatele islámu Mohameda.

   Tato kniha je tvořena ze dvou částí, a to spisu imáma ibn Hanbala Základy sunny a spisu imáma Barbahárího Vysvětlení sunny. Původně jsem plánoval vypracovat k oběma spisům také výklad, ale z časových důvodů toho nejsem schopen, a tak čtenáři zpřístupňuji alespoň překlad obou spisů, které jsou základními teologickými spisy dnešního náboženského fundamentalismu sunnitských muslimů salafistické orientace, kteří jsou největší dnešní hrozbou v Evropě a z jejichž řad vzešla i teroristická organizace Islámský stát.

   Islám ve své podstatě čerpá z duchovních kořenů, které byly v židovsko-křesťanské tradici odmítnuty. Ať se již jedná o apokryfní názory na judaismus či vizi jednoty oltáře a trůnu.

   Původní budovatelé ortodoxního islámu z počátku islámu po smrti zakladatele islámu Mohameda totiž vystavěli islámskou víru, islámské právo a islámskou dogmatiku na základním pohledu, že islám a muslimové mají vládnout a ostatní mají povinnost se jim podřídit. Muslimští teologové tak potřebovali ospravedlnit expanzi muslimské říše zahájené zakladatelem islámu Mohamedem.

   Tato kniha ukazuje dogmatické pohledy nejkonzervativnější interpretace islámu v podání hanbalovského mazhabu (tj. směru) a je tedy možné ji v jistém smyslu považovat za extrémní, krajní interpretaci islámu, která je v mnoha ohledech v rozporu například s interpretací islámu dle hanafijského mazhabu.

Imám ibn Hanbal

   Abú Abdillah Ahmad ibn Muhammad ibn Hanbal Aš-Šajbání (znám pod zkrácenou přezdívkou imám ibn Hanbal) se narodil roku 780 n.l. a zemřel roku 850 n.l. (v muslimském kalendáři to odpovídá přibližně rokům 164 až 241 po hidžře). Imám ibn Hanbal se narodil v iráckém Bagdádu v rodině vojenského velitele sloužícího v armádě Abásovského chalifátu. Vystudoval islámské právní vědy u islámského soudce a teologa Abú Jusufa, který sám byl žákem Abú Hanify, jednoho z nejuznávanějších muslimských teologů a zakladatelů hanafijského směru výkladu islámu.

   Poté imám ibn Hanbal cestoval po muslimském světě a shromažďoval výroky přisuzované zakladateli islámu Mohamedovi. Po svém návratu do Bagdádu se dostal do sporu s abásovským chalífou al-Mamunem a jeho nástupci. Chalífa al-Mamun v roce 833 n.l. zavedl inkvizici (arabsky minha - utrpení), jenž měla vnutit všem muslimům názor, že Korán je stvořený lidskýma rukama. Tento názor zastávali muslimští racionalisté zvaní mutazilci.

   Tato inkvizice trvala zhruba 15 roků za vlády al-Mamuna a jeho nástupců al-Mutasima, al-Wathiqa a asi po dva roky vlády al-Mutawakkila, který ovšem poté změnil svůj názor a obrátil se proti názoru mutazilců na stvoření Koránu lidskou rukou. Al-Mutawakkil přijal zcela opačný názor imáma Ibn Hanbala a začal ho prosazovat. Inkvizice tak byla ukončena a naopak začali být pronásledovaní ti muslimové, kteří nezastávali názor o Koránu jako doslovné řeči Alláha, který se stal dogmatem všech směru ortodoxního islámu.

   Názory imáma Ibn Hanbala se tak staly základem i pro nejortodoxnější výklady islámu a odvolávají se na ně nejméně tolerantní směry islámské ortodoxie a různé konzervativní skupiny, například salafisté, známí u nás pod lidovým označením wahabisté. Sám imám ibn Hanbal zemřel v Bagdádu v roce 850 a při pohřbu se mu dostalo význačných poct jako významnému muslimskému teologovi.

Význam spisu

   Tento spis je možné chápat jako vyznání víry ortodoxního islámu, kdy jde o zjevnou reakci na muslimskou racionalistickou filozofii, která dominovala na počátku vzniku islámu. Bohužel se mi nepodařilo dohledat dobu vzniku tohoto spisu, což je v muslimském prostředí běžné, dá se tedy pouze předpokládat, že spis vznikl v době střetu imáma ibn Hanbala s mutazilci nebo těsně poté.

ZÁKLADY SUNNY imáma Abú Abdulláha Ahmada bin Muhammada bin Hanbala

(zemřel 241 A. H.)

1.  Dodržování toho, čím se řídili druhové Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír

   Šejch imám Abú al-Muzaffar Abdulmalik bin Alí bin Muhammad al-Hamdání pravil: Šejch Abú Abdulláh Jahjá bin Abí al-Hasan bin al-Baná nám vyprávěl, že se od svého otce Abú Alího al-Hasana bin Ahmada bin Abdulláha bin al-Baná dozvěděl, že Abú al-Husajn Alí bin Muhammad bin Abdulláh bin Bišrán al-Muaddal řekl: Uthmán bin Ahmad bin as-Samák nám pověděl, že Abú Muhammad al-Hasan bin Abdulwahháb bin Abí al-Anbar, zatímco mu předčítal z jeho knihy v měsíci rabí al-awwal roku dvě stě devadesát tři, mu řekl, že Abú Džaafar Muhammad bin Sulajmán al-Minqarí al-Basrí mu v Tinnísu vyprávěl, že se dozvěděl od Abdúse bin Málika at-Attára, že slyšel Abú Abdulláha Ahmada bin Muhammada bin Hanbala - nechť v něm Bůh nalezne zalíbení - říkat, že za základy sunny považuje:

   Dodržování toho, čím se řídili druhové Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír -, a jejich napodobování. A zřeknutí se novot, neboť každá novota je zblouděním. I zanechání sporů a sedávání se svévolníky i upuštění od hádek, debat a sporů o náboženství.

   Za sunnu považujeme skutky a slova Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Sunna vysvětluje Korán a je vodítkem k němu. V sunně se nepoužívá analogie ani připodobňování. A člověk si ji neosvojuje rozumem ani svévolí; naopak sunna spočívá v následování a zřeknutí se svévole.

2.  Kdo se zřekl jediného příznaku nezbytné sunny, ten sunnu nepřijal a neuvěřil v ni; takový člověk nepatří mezi stoupence sunny

Víra v předurčení, ať už je dobré nebo zlé

   Součástí nezbytné sunny je to, že zřekne-li se člověk jediného jejího příznaku, nikdy ji nepřijal a nikdy v ni neuvěřil; a takový člověk nepatří mezi její stoupence.

   Mít víru v předurčení, ať už je dobré nebo zlé, a potvrzovat vyprávění o předurčení a mít v tato vyprávění víru. Nemáme se ptát proč ani jak, naopak tato vyprávění máme potvrzovat a věřit v ně, což je dostatečné i pro toho, kdo vyprávění nedokáže vysvětlit a kdo nemá dost rozumu na to ho pochopit. Takto to pro něj bylo učiněno dokonalým. Musí v něj věřit a odevzdat se mu tak, jak stojí ve vyprávění o "pravdomluvném, kterému se věří" a jemu podobných, která se týkají předurčení, i ve všech vyprávěních o spatření Boha, a to i kdyby byla vzdálena sluchu a posluchače od sebe odpuzovala. Naopak člověk v ně musí věřit a nesmí z nich ani z jiných vyprávění, jež předávali důvěryhodní tradenti, zavrhnout jediné slovo.

   Člověk se nemá s nikým svářit ani dohadovat a ani se nemá učit diskutovat.

   A to proto, že řeči o předurčení, spatření Boha, Koránu a dalších tématech patří mezi zavrženíhodné a zakázané zvyklosti. Člověk, který takové řeči vede - i kdyby svými slovy dosáhl pravdy - nebude patřit mezi stoupence sunny, dokud se takových debat nevzdá, neodevzdá se a neuvěří ve vyprávění.

3.  Korán je slovo Boží a nebyl stvořen

   Korán je slovo Boží a nebyl stvořen. A člověk má být vždy dost silný na to, aby řekl, že stvořen nebyl. Vždyť slovo Boží není od Něj odděleno a nic z Něho nebylo stvořeno. Měj se na pozoru před diskusemi s tím, kdo v této záležitosti zavádí novoty a kdo říká, že recitování a další věci byly stvořeny, i před diskusemi s tím, kdo pochybuje a říká: Nevím, zda Korán byl, nebo nebyl stvořen, ale je to slovo Boží. Takový člověk je novátor stejně jako ten, kdo říká, že stvořen byl. Ve skutečnosti je to slovo Boží a stvořen nebyl.

4.  Víra ve spatření Boha v den zmrtvýchvstání

   Víra ve spatření Boha v den zmrtvýchvstání tak, jak se traduje od Proroka - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - v hodnověrných vyprávěních. A víra v to, že Prorok - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - spatřil svého Pána, což se hodnověrně traduje od Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír: vyprávěl to Qatáda, který se to dozvěděl od Ikrimy a ten od Ibn Abbáse; a vyprávěl to Al-Hakam bin Abán, který to slyšel od Ikrimy a ten od ibn Abbáse; a vyprávěl to Alí bin Zajd, kterému to předal Júsuf bin Mihrán a tomu zase Ibn Abbás. A toto vyprávění chápeme doslovně tak, jak se traduje od Proroka - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Diskutovat o něm je novátorství. Avšak my v něj věříme tak, jak se k nám doneslo, v jeho doslovném významu, a s nikým o tom nediskutujeme.

5.  Víra ve váhu v den zmrtvýchvstání

   Víra ve váhu v den zmrtvýchvstání tak, jak se k nám doneslo. Služebník bude vážen v den zmrtvýchvstání, ale nebude vážit ani tolik, co křídlo komára. Váženy budou skutky služebníka tak, jak se k nám doneslo ve vyprávění. A víra v něj a jeho potvrzení i odvrácení se od člověka, který to zavrhuje, a upuštění od dohadování se s ním.

6.  A že Bůh promluví ke služebníkům v den zmrtvýchvstání

   A že Bůh promluví ke služebníkům v den zmrtvýchvstání a mezi nimi a Jím nebude žádného tlumočníka; a víra v to a potvrzení toho.

7,  Víra v jezero

   Víra v jezero a v to, že v den zmrtvýchvstání bude mít Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - jezero, k němuž dojde jeho obec. Bude tak široké jako dlouhé, měsíc cesty. A bude mít tolik nádob, kolik je na nebi hvězd, jak dokazují zprávy nejednoho význačného tradenta.

8.  Víra v potrestání v hrobě

   Víra v potrestání v hrobě a v to, že tato obec bude ve svých hrobech vystavena zkoušce a tázána na víru a islám i na to, kdo je její Pán a kdo je její Prorok.

   Přijdou za ním Munkar a Nakír, jak chce a jak si přeje Bůh - On je mocný a vznešený. A víra v to a potvrzení toho.

9.  Víra v přímluvu Prorokovu - ať mu Bůh žehná a dá mu mír

   Víra v přímluvu Proroka - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - a v to, že někteří lidé vystoupí z ohně poté, co budou spáleni a zuhelnatí, a budou vykázáni do řeky před branou do ráje tak, jak se k nám doneslo ve vyprávění, jak chce a jak si přeje Bůh. Pravdou je, že je to víra v to a potvrzení toho.

10.  Víra v to, že falešný mesiáš vychází a mezi očima má napsáno: bezvěrec

   Víra v to, že falešný mesiáš vychází a mezi očima má napsáno: bezvěrec, a ve vyprávění, která se k nám donesla. A víra v to, že se tak děje a že Ísá bin Marjam - mír s ním - sestoupí a zabije ho u brány Lodu.

11.  Víra jsou slova i skutky, narůstá i ubývá

   Víra jsou slova i skutky, narůstá i ubývá tak, jak se k nám doneslo ve zprávě: "Nejdokonalejší z věřících co do víry je nejlepším z nich i co do povahy."

   A kdo upustí od modlitby, ten se stal nevěřícím. Modlitba je jediný ze skutků, jehož opuštění znamená bezvěrectví. Kdo od ní upustil, ten je bezvěrec, a Bůh učinil jeho zabití dovoleným.

12.  Nejlepším z této obce je po jejím Prorokovi Abú Bakr as-Siddíq, potom Umar bin al-Chattáb a potom Uthmán bin Affán

   Nejlepším z této obce po jejím Prorokovi je Abú Bakr as-Siddíq, potom Umar bin al-Chattáb a potom Uthmán bin Affán. Těmto třem dáváme přednost tak, jako jim dávali přednost druhové Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - kteří měli na tuto věc vždy stejný názor. Po těchto třech potom následuje pět Prorokových druhů, kteří byli členy rady: Alí bin Abí Tálib, Talha, Az-Zubajr, Abdurrahmán bin Awf a Saad. Všichni z nich měli předpoklady stát se chalífou a všichni byli imámové. A pokud jde o tuto věc, odkazujeme se na vyprávění Ibn Umara, který řekl: "V době, kdy byl Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - naživu a hojně bylo jeho druhů, jsme uvažovali o Abú Bakrovi, pak o Umarovi a potom o Uthmánovi. A poté jsme umlkli."

   Po Prorokových druzích, kteří zasedali v radě, potom následují přesídlenci, kteří bojovali v bitvě u Badru, a poté pomocníci, kteří v této bitvě bojovali; ti, kdo se řadí mezi druhy Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - následují jeden za druhým v pořadí podle toho, kdy přesídlili a kdy přijali islám. Po těchto druzích Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - je z lidí nejlepší ta generace, do níž byl Prorok vyslán. Kdokoliv, kdo ho doprovázel ať už rok, měsíc, den nebo hodinu nebo ho spatřil, patří mezi jeho druhy. To, do jaké míry byl který člověk jeho druhem, bylo dáno tím, jak dlouho ho doprovázel a o co dříve s ním byl a slyšel, co říká, a hleděl na něj. Avšak i ten poslední z jeho druhů je ušlechtilejší než příslušníci pokolení, které ho nikdy nespatřilo, i kdyby stanuli před Bohem se všemi bohulibými skutky. Ti, kteří doprovázeli Proroka - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - viděli ho a slyšeli, co říká, a ti, kteří ho viděli na vlastní oči a věřili v něj, i kdyby jen jedinou hodinu, jsou díky tomu, že patří mezi jeho druhy, ušlechtilejší než následníci, a to i kdyby tito posledně jmenovaní vykonali všechny dobré skutky.

13.  Naslouchání vůdcům a knížeti věřících a poslušnost vůči nim

   Naslouchání a poslušnost vůdcům a knížeti věřících, ať už je zbožný, nebo hříšný, a tomu, kdo vykonává funkci chalífy a k němuž se lidé připojili a nalezli v něm zalíbení, i tomu, kdo nad nimi pozvedl meč, až se stal chalífou a byl nazván knížetem věřících. A nájezdy s knížetem, ať už je čestný, nebo hříšný, budou pokračovat až do dne zmrtvýchvstání a nebude od nich upuštěno.

   Rozdělování kořisti i stanovení zákonných trestů bude stále příslušet vůdcům. Nikdo je nemá hanit ani je zpochybňovat. Dávat jim almužny je dovolené a účinné. A pro toho, kdo jim almužnu dá, ať už je zbožný, nebo hříšný, je to dostačující.

   Páteční modlitba vykonaná za vůdcem a za tím, koho pověřil, je dovolená a úplná se dvěma rakami. Kdo je opakuje, ten je novátorem, který upouští od vyprávění a jedná v rozporu se sunnou. Páteční modlitba nebude mít pro takového člověka žádný přínos, pokud modlitbu za vůdci, ať už jsou zbožní, nebo hříšní, nepovažuje za vhodnou.

   Sunna říká, aby se s nimi pomodlil dvě raky a uznal, že jsou úplné. O tom nechť není ve tvém nitru žádných pochybností.

   A kdo povstane proti některému z muslimských vůdců, k němuž se lidé připojili a přiznali mu postavení chalífy, ať už jakýmkoliv způsobem - tím, že se jim zalíbil, nebo tím, že je ovládl - ten je vzbouřenec, který se odtrhl od společnosti muslimů a jedná v rozporu s vyprávěním, jenž se traduje od Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - který řekl: "Zemře-li člověk, který se proti němu vzbouřil, bude to jako by zemřel ve věku nevědomosti."

   Nikomu z lidí není dovoleno bojovat proti sultánovi ani proti němu povstat. Kdo tak činí, ten je novátor, který jedná v rozporu se sunnou a který sešel z cesty.

14.  Boj proti zlodějům a cháridžovcům

   Bojovat proti zlodějům a cháridžovcům je povoleno, pokud napadnou člověka nebo jeho majetek. Takový člověk má právo za sebe a svůj majetek bojovat a bránit je, jak jen zmůže. Nesmí však zloděje a cháridžovce vyhledávat ani sledovat jejich stopu, pokud se od něj stáhnou nebo ho opustí; to smí pouze vůdce nebo pověření správci nad muslimy. Nicméně v takové situaci má právo bránit sebe sama, ale musí se přitom snažit, aby nikoho nezabil. Zemře-li někdo jeho rukou, když se bude v bitvě bránit, Bůh zabitého vyloučí. A pokud bude sám v takové situaci, kdy brání sebe sama a vlastní majetek, zabit, přeji mu, aby zemřel mučednickou smrtí tak, jak se traduje ve vyprávěních a veškeré tradici týkající se této věci. Skutečně bylo přikázáno bojovat s takovým člověkem, ale nikdy nebylo přikázáno ho zabít, pronásledovat nebo mu zasadit poslední ránu, pokud upadl nebo je zraněn. A pokud ho někdo vezme do zajetí, nemá právo ho zabít ani mu uložit zákonný trest; naopak má postoupit tuto záležitost tomu, kdo je pověřen Bohem, a ten ho bude soudit.

15.  O žádném stoupenci qibly nesvědčíme podle skutků, které vykonal, že bude v ráji nebo v ohni

   O žádném stoupenci qibly nesvědčíme podle skutků, které vykonal, že bude v ráji nebo v ohni. Přejeme člověku bezúhonnému a obáváme se o něj, ale obáváme se i o zlého hříšníka a přejeme mu, aby k němu byl Bůh milostiv.

   Pokud se člověk s hříchem vyžadujícím, aby přišel do ohně, setká s Bohem a bude se přitom kát a nebude zatvrzelý, Bůh mu odpustí. Přijme pokání svých služebníků a promine zlé skutky. A pokud se s Ním člověk setká poté, co nad ním byl na tomto světě vykonán zákonný trest za daný hřích, jeho hřích byl odčiněn tak, jak se traduje ve zprávě od Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Ale kdo se s Ním setká a bude zarputilý a nebude se kát ze svých hříchů, které zasluhují potrestání, toho záležitost náleží Bohu; bude-li chtít, potrestá ho, a bude-li chtít, odpustí mu. Toho, kdo se s ním setká jako bezvěrec, však potrestá a neodpustí mu.

16.  Je oprávněné kamenovat toho, kdo poté, co vstoupil v manželství, zesmilnil

   Je oprávněné kamenovat toho, kdo poté, co vstoupil v manželství, zesmilnil, pokud se přiznal nebo byl jeho čin prokázán. I Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - kamenoval a kamenovali i správně vedení vůdcové.

17.  Pokrytectví a znevažování Prorokových druhů

   Ten, kdo znevažuje někoho z druhů Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - nebo si ho oškliví kvůli něčemu, co udělal, anebo připomíná jeho nedostatky, je novátorem, dokud nebude s čistým srdcem prosit Boha, aby k nim ke všem byl milostiv.

   Pokrytectví je bezvěrectvím; to, že člověk nevěří v Boha a uctívá někoho jiného, a přitom navenek projevuje islám jako pokrytci za časů Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír.

   A když pravil - ať mu Bůh žehná a dá mu mír -, že "kdo má tři [vlastnosti], ten je pokrytec", tak zveličoval. Vyprávíme je tak, jak se tradují, ale nevykládáme je. Rovněž pronesl - ať mu Bůh žehná a dá mu mír: "Ať se z vás po mně nestanou bezvěrci, zbloudilci, kteří si jdou vzájemně jeden druhému po krku" a "jestliže se dva muslimové střetnou s mečem v ruce, pak ten, který zabil, i ten, který byl zabit, budou v ohni" a stejně tak "hanobení muslima je hřích a boj proti němu bezvěrectví" a podobně "nazve-li někdo svého bratra bezvěrcem, jednomu z nich se to vrátí" a rovněž "nevírou v Boha je popření spřízněnosti, i kdyby byla velmi vzdálená" a další podobná vyprávění, která se zachovala a jsou hodnověrná. A my se tomu odevzdáváme, i kdybychom je neuměli vysvětlit. Nediskutujeme a nedohadujeme se o nich ani tato vyprávění nevysvětlujeme s výjimkou toho, co se traduje. Nezavrhujeme je, leda tím, co má větší váhu než tato vyprávění.

18.  Ráj a oheň jsou stvořené

   Ráj a oheň jsou stvořené. Byly stvořeny tak, jak se traduje od Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír: "Vstoupil jsem do ráje a spatřil jsem zámek" a "viděl jsem řeku Kawthar" a také "podíval jsem do ráje a viděl jsem, že většina jeho obyvatel... je taková a taková." "I pohlédl jsem do ohně a uviděl jsem... to a to." A kdo tvrdí, že ráj a oheň nejsou stvořené, ten popírá Korán i vyprávění Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - a podle mého názoru v ráj a oheň nevěří.

19.  Nad stoupencem qibly, který zemřel, vyznávaje jediného Boha, se má pronést modlitba a má se pro něj žádat o odpuštění

   Nad stoupencem qibly, který zemřel, vyznávaje jediného Boha, se má pronést modlitba a má se pro něj žádat o odpuštění. O žádosti, aby mu bylo odpuštěno, nemá být ochuzen ani se nemá upouštět od modlitby za něj kvůli nějakému hříchu, kterého se dopustil, ať už byl malý nebo velký. Jeho záležitost náleží Bohu - budiž povznesen.

   Konec pojednání. Pochválen buď Bůh jediný a ať Bůh žehná Muhammadovi a jeho rodině a svolávej na něj mír.

Imám al-Barbahárí

   Abú al-Hasan bin Alí bin Chalaf al-Barbahárí je dnes jedním z populárních středověkých muslimských teologů mezi konzervativně smýšlejícími muslimy, hlavně salafisty.

   Ve své době patřil mezi hlavní oponenty mutazilského směru výkladu islámu a byl i jedním z předních ideových kritiků šíitského směru islámu. Kdy se narodil, není přesně známo, ale ví se, že zemřel roku 941 po Kristu. Patřil mezi ideové iniciátory pogromu na muslimy nevyznávající ortodoxní islám v 10. století po Kristu v oblasti iráckého města Bagdád.

   Někteří evropští orientalisté ho označují za fanatika a demagoga, například britský historik Michael Cook, a všeobecně je považován za představitele extrémního proudu duchovních v již tak extrémním výkladu islámu podle mazhabu Ibn Hanbala. Sám al-Barbahárí byl žákem imáma Ibn Hanbala.

Význam spisu

   Tento spis byl dlouho zapomenut a pozornosti se mu dostalo teprve v nedávné době, kdy jej začali v různých překladech z arabštiny šířit stoupenci islámského teologického směru salafija. Jeden z historických originálů tohoto spisu se nachází v knihovně univerzity Umm al Qurán v saúdsko-arabské Mekce. Do moderní arabštiny jej přepracovali salafijští islámští teologové Chalid ar-Radaddi a Salih as Suhaimi.

   V teologické rovině spis klade důraz na odmítnutí islámské filozofie, šíitského výkladu islámu, a požaduje islámského vůdce (nemusí jít nutně o chalífu), který bude společnosti vládnout a vynucovat dodržování islámského zákonodárství.

VÝKLAD SUNNY imáma Abú al-Hasana bin Alí bin Chalaf al-Barbahárího (zemřel 329 A. H.)

1.

   Budiž pochválen Bůh, který nás správně vede k islámu a prokazuje nám jím milost. Vyvedl nás do nejlepší obce a my ho žádáme, aby nám pomohl k tomu, co miluje a v čem nachází zalíbení, a chránil nás před tím, co nenávidí a s čím je nespokojený.

2.

   Věz, že islám je sunna a sunna je islám a jedno bez druhého být nemůže; sunna vyžaduje společenství. A kdo touží po něčem jiném než po společenství a opouští jej, ten si sňal z krku chomout islámu, zbloudil a na scestí svádí další lidi.

3.

   Základ, na němž bylo společenství vybudováno, tvoří druhové Muhammada - ať mu Bůh žehná a dá mu mír a ať jim všem Bůh žehná - oni jsou lidem sunny a společenství. A kdo se z nich nepoučí, ten zbloudil a zavádí novoty. Každá novota je zblouděním, a zbloudění a jeho stoupenci budou v ohni. Umar bin al-Chattáb - nechť v něm Bůh nalezne zalíbení - o tom řekl: Není omluvy pro nikoho, kdo zbloudil, domnívaje se, že je správně veden, ani pro toho, kdo opustil správnou cestu, domnívaje se, že zbloudil. Tyto věci byly vysvětleny, důkazy stanoveny a omluvy ukončeny; sunna a společenství totiž upevnily celé náboženství. To bylo lidem vysvětleno, a lidé se tím tak musí řídit. Věz - Bůh ti žehnej - že náboženství přišlo od Boha - budiž požehnán a povznesen - nebylo ponecháno rozumu lidí a jejich názorům. Vědění náleží Bohu a Jeho Poslu, proto se neřiď ničím svévolně, jinak se zřekneš náboženství a vystoupíš z islámu, a nebude pro tebe žádná omluva. Vždyť Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - vysvětlil své obci sunnu a objasnil ji svým druhům. A oni jsou společenstvím a většina, a většina je pravda a její stoupenci. Kdo odporuje druhům Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - v čemkoliv z náboženství, ten nevěří.

4.

   Věz, že lidé nikdy nezavedli žádnou novotu, dokud neopustili to, co se jí v sunně podobá. Měj se na pozoru před tím, co je zakázané, protože vše nově zavedené je novotou a každá novota je zblouděním, a zbloudění a jeho stoupenci budou v ohni.

5.

   Měj se na pozoru před drobnostmi, které byly nově zavedeny, protože malé novoty rostou, dokud se nezvětší. Stejně tak byl počátek každé novoty, která byla nově zavedena v této obci, malý a podobal se pravdě, a tím byl na scestí sveden ten, kdo do ní vstoupil. Potom už z ní vystoupit nedokázal. Zvětšovala se a stala se náboženstvím, které vyznával, a tak sešel ze stezky přímé a vystoupil z islámu. Zvaž - Bůh ti žehnej - vše, co slyšíš, zejména od svých současníků, a neukvapuj se a do ničeho z toho nevstupuj, dokud se nezeptáš a neuvidíš, zda o tom hovořil některý z druhů Proroka - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - nebo některý z učenců. Jestli o tom najdeš od nich vyprávění, drž se toho, ale v ničem to nepřekračuj a ničemu před tím nedávej přednost, jinak padneš do ohně.

6.

   Věz, že z cesty lze sejít dvěma způsoby. Jedním z nich je, když člověk sejde z cesty omylem, ale nechce nic jiného než dobro. Jeho pochybení pak nemá být následováno, protože podléhá zkáze. Avšak člověk, jenž se staví proti pravdě a odporuje zbožným, kteří byli před ním, zbloudil a na scestí svádí další lidi, je vzpurným satanem v této obci. Kdo ho pozná, je povinen před ním lidi varovat a vysvětlit jim jeho příběh, aby nikdo nepadl do jeho novoty a nepodlehl zkáze.

7.

   Věz - Bůh ti žehnej - že služebníkův islám nebude úplný, dokud nebude následovat, nepotvrdí a neodevzdá se. A kdo tvrdí, že z islámu zbylo něco, co dostatečně neobsáhli druhové Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - ten je obviňuje ze lži. Tím se od nich oddělil a pohaněl je. Zavádí novoty, zbloudil a na scestí svádí další lidi a zavádí do islámu něco, co není z něj.

8.

   Věz - Bůh ti žehnej - že v sunně není analogie, argumentace na základě příkladů ani se v ní nenásledují vlastní vášně. Naopak je potvrzením vyprávění Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - bez ptaní se ´Jak?´ a bez vysvětlování, člověk se nemá ptát ´Proč?´ ani ´Jak?´. Řeči, hádky, debaty a spory jsou novota, vnáší do srdce pochybnosti, a to i když jeho majitel dosáhl pravdy a sunny.

9.

   Věz - Bůh ti žehnej - že řeči o Pánu - budiž povznesen - byly nově zavedeny. Jsou novotou a zblouděním. O Pánu se nemá hovořit jinak než tak, jak sám sebe - On je mocný a vznešený - popsal v Koránu, a tím, co vysvětlil Posel Boží - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - svým druhům. On - budiž Jeho sláva velebena - je jediný. Není nic, co by Mu bylo podobné. On je slyšící a jasnozřivý. Náš Pán je první bez jakéhokoliv ´Kdy?´ a poslední bez konce. Zná to, co je tajné a ještě skrytější. Usedl na Svůj trůn a Jeho vědění je všudypřítomné a žádné místo není prosto Jeho vědění.

10.

   Nikdo jiný neříká o přívlastcích Pána - budiž povznesen - ´Proč?´, než ten, kdo pochybuje o Bohu - budiž požehnán a povznesen. Korán je slovo Boží, Jeho zjevení a Jeho světlo a nebyl stvořen, protože Korán je od Boha, a co je od Boha, to není stvořené. Tak pravil Málik bin Anas a Ahmad bin Hanbal i právníci před nimi a po nich a diskutovat o tom je bezbožnost.

11.

   Víra ve spatření (Boha) v den zmrtvýchvstání. Uvidí Boha - On je mocný a vznešený - na vlastní oči a On s nimi zúčtuje, bez jakéhokoliv prostředníka či tlumočníka.

12.

   Víra ve váhu, na níž bude v den zmrtvýchvstání váženo dobro a zlo a která má dvě misky a jazýček.

13.

   Víra v potrestání v hrobě a v Munkara a Nakíra. A víra v jezero Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír. Každý prorok má jezero kromě Sáliha - mír s ním - protože jeho jezerem je vemeno jeho velbloudice.

14.

   Víra v přímluvu Posla Božího - ať mu Bůh žehná a dá mu mír - za provinilé hříšníky v den zmrtvýchvstání a na stezce a v to, že díky němu vyjdou z útrob pekla. Každý prorok má přímluvu a stejně tak pravdomluvní, mučedníci a bezúhonní. Potom Bůh prokáže velikou milost těm, komu bude chtít, a vyjme lidi z ohně poté, co shoří a zuhelnatí.

(pokračování ve druhé části)