Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výklad Koránu - část první/1

Robert Spencer

 

Výklad Koránu - část první/1

 

(str. 1 - 35)

 

 

1. Úvod nakladatele

   Když zájemce o poznání toho, co to vlastně je islám, vezme do ruky korán, záhy zjistí, že vlastně čtený text nechápe. Vychází to z prosté logiky, že text koránu má jinou podobu než například evangelia, která jsou psána stylem příběhu, a tedy i v případě překladu do jiných jazyků si zachovávají svou autenticitu, které dokáže člověk porozumět i po dvou tisících letech.

   Naopak v případě koránu se jedná o text, který je svým stylem spíše podoben starobiblickým žalmům, a hlavně bez komentáře je vlastně nemožné ho pochopit správně a tak, jak to asi Mohammed mohl myslet. Podívejte se například na ukázku několika veršů (8 až 12) ze súry Krávy v překladu českého orientalisty a muslima Ivana Hrbka:

   Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: "Věříme v Boha i v den soudný," zatím však jsou nevěřící. Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení. V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to, že lhali. A když se jim řekne: "Nešiřte pohoršení na zemi!", tu odpovídají: "My ji jen polepšujeme!" Což však to nejsou právě oni, kdož pohoršení šíří, ale nemají o tom ponětí?"

   Případně i jedna z nejkratších súr koránu - al Falak (opět překlad Ivana Hrbka, súra 113 verše 1 až 5) je bez komentáře nepochopitelná:

Rci: "Utíkám se v ochranu Pána záře jitřní

před zlem Jeho stvoření,

před zlem temnoty, když se šíří,

před zlem žen, jež do uzlů prskají,

před zlem závistníka, když závidí!"

 

   Tedy přečíst si samotný korán, v češtině máme tři překlady, je k ničemu, pokud nemáte i komentář koránu, kdy se vám vysvětluje, co vlastně nejspíše Mohammed svými slovy myslel. A protože u značné části koránu není jasně daný výklad, názory vykladačů koránu se logicky odlišují a i vyprávění samotných současníků Mohammeda, co měl Mohammed těmi slovy myslet, se rozcházejí a někdy si i protiřečí.

   Tato kniha není napsána, aby vysvětlovala složitost autenticity koránu a jeho autora, a proto se nebudu této problematice věnovat ani já jako nakladatel, ani autor této knihy se jí nevěnuje a přistupuje k celé věci tak, jako by korán byl autentické dílo Mohammeda a  popisuje různé muslimské výklady koránu a názory, co se danými pasážemi myslí.

   Samotný text koránu v této knize není uveden, protože tato kniha vznikla původně jako blog autora v angličtině, který se snažil anglickému čtenáři přiblížit problém výkladu koránu. Protože v češtině nemáme skutečně dobře zpracovaný výklad koránu určený široké veřejnosti, opomíjím záměrně poznámkový aparát českého muslima a orientalisty Ivana Hrbka k jeho překladu koránu, který je na vysoké odborné úrovni, ale pro běžného člověka je Hrbkův text složitý a odrazující od čtení.

   Proto jsem se dohodl s autorem této knihy, že jeho blogové texty přeložíme do češtiny a vydáme, abychom umožnili českému čtenáři a zájemci přečíst si, o čem vlastně ten korán je a aby toto čtení bylo co nejméně náročné a tím pádem i oslovilo širokou čtenářskou veřejnost. Proto jsme text koránu nepřekládali.

   V jistém smyslu je paradoxní, že i mnozí muslimové uznávají, že text koránu není tak podstatný jako jeho výklad. Dokonce jeden ze čtyř nejuznávanějších znalců islámu a zakladatel islámské právní školy Ibn Hanbal přiznává, že výklad koránu je důležitější než samotný text.

   Muslimský teolog al Barbahárí (zemřel 941 n.l.) ve svém spise Vysvětlení sunny píše, že "Korán vyžaduje sunnu (Mohamedovy zvyky) více, než sunna vyžaduje Korán."

   Polský překladatel spisu Vysvětlení sunny Abu Anas ve svém poznámkovém aparátu píše, že "Jahja ibn Abí Kathír (zemřel roku 129 muslimského letopočtu) řekl: "Sunna rozhoduje o Koránu, ale Korán nerozhoduje o sunně." (ad-Dárimí v as-Sunan). Al-Fudajl ibn Zijád řekl: "Slyšel jsem jak Abú Abdalláh, čili imám Ahmad ibn Hanbal, byl otázán na vyprávění, že sunna rozhoduje o sunně, na což odpověděl: Neosměluji se říci, že sunna rozhoduje o Knize, ale sunna překládá knihu a vysvětluje ji." (Ibn ´Abd al-Barr v al-Džami)."

   Snad vám tato skromná práce alespoň pomůže v základu pochopit problematičnost a složitost koránu a důvody, proč si korán tolik muslimů vykládá tak radikálně navzájem odlišně.

   Jedná se o první díl, jenž obsahuje výklad prvních tří súr koránu:

   Súra 1., "Otevíratelka"

   Súra 2., "Kráva"

   Súra 3., "Rod Imránův"

 

   Korán je rozdělen do 114 tzv. Súr, které se dále dějí na tzv. Aja - verše.

   Postupně budeme překládat a vydávat i další části tohoto výkladu koránu. Po částech jsem se ho rozhodl vydat hlavně kvůli stále většímu zájmu lidí, kteří mne oslovují a prosí o nějaký výklad koránu, aby se dozvěděli více o islámu z jeho původních zdrojů. Protože celý překlad výkladu koránu by trval neúměrně dlouho, rozhodl jsem se ho vydat právě po částech.

Lukáš Lhoťan, nakladatel v Pstruží

 

2. O autorovi

   Robert Spencer (*1962, USA) pochází z rodiny blízkovýchodních křesťanů, jeho prarodiče museli uprchnout z území dnešního Turecka před muslimským pronásledováním. Je členem Melchitské řeckokatolické církve. Spencerův otec se podílel na boji proti komunismu a byl členem redakce Hlasu Ameriky v dobách studené války. Robert Spencer vystudoval University of North Carolina v Chapel Hill - obor náboženství a je předním americkým spisovatelem k problematice islámského náboženství a muslimské civilizace. Dvě jeho knihy se v USA dostaly do žebříčku New York Times Bestsellers. Překlady jeho knih vycházejí v různých jazycích. V češtině mu například v roce 2006 vyšla kniha Islám bez závoje.

   V roce 2003 založil Spencer webovou stránku monitorující islamizaci Západu - Jihad Watch, a je i spoluzakladatelem Stop Islamization of America. Pro jeho otevřenou kritiku islámu mu britské ministerstvo vnitra zakázalo vstup do Velké Británie.

   Spencer zastává názor, že tradiční islám není "neodmyslitelně teroristický", ale říká, že "tradiční islám obsahuje násilné a rasistické prvky", a že "jeho různé školy jednomyslně učí bojovat proti nevěřícím a za podrobení nevěřících".

 

3. Předmluva autora

   Chceme-li pochopit motivy a cíle islámských džihádistických teroristů, je dobré se pro začátek podívat na to, jak oni sami vysvětlují své činy a motivy. To nás dovede přímo ke koránu, svaté knize islámu.

   Sami džihádisté korán často citují a sebe samé líčí jako někoho, kdo následuje ten "pravý islám" a kdo se přesně drží výkladu koránu a islámských tradic. Přesto islámské skupiny na Západě - jako je například Rada pro americko-islámské vztahy (CAIR, Council on American-Islamic Relations) napojená na Hamas - tvrdí, že džihádisté korán zneužívají a že nemuslimští analytici, kteří kořeny činnosti džihádistů nacházejí v koránu, "si záměrně vybírají" pouze násilné pasáže a citují "mimo kontext".

   Obamova vláda na tomto tvrzení postavila celou svou blízkovýchodní zahraniční politiku. Věří, že díky šíření kompletního poselství koránu "v kontextu" v oblasti od Nigerie po Írán na Blízkém a Středních východě postupně zavládne klid a bezpečí.

   Takže si korán přečtěme. Celý. Žádné "vybírání mimo kontext".

   A pozvěme si k tomu volené představitele, novináře a jiné médii sledované osoby, kteří veřejně promluvili o povaze islámu, a veďme s nimi diskusi.

   K této myšlence mě již v roce 2007 přivedl seriál Davida Plotze na Slate nazvaný "Blogging the Bible", Blogování o bibli. Moje série se ovšem od té původní bude v jednom zásadním ohledu lišit: Plotz psal o tom, co si o jednotlivých pasážích myslí on sám a jaký z nich má pocit, zatímco já budu odkazovat na komentáře - pocházející výhradně z úst muslimů - ke koránu. Pokusím se vysvětlit, jak muslimové hlavního proudu, kteří korán studují, jednotlivé pasáže chápou a vysvětlují. To je velmi důležité a je to také jediný důvod, proč se do toho chci pustit: budu zveřejňovat uznávané překlady a komentáře uznávaných muslimů o koránu.

   Nebudu psát o tom, co si myslím já, co si myslí Obamova vláda ani co si myslí na teroristy napojená CAIR nebo co si myslí John Kerry.

 

3.1. Psáno Alláhem vs. psáno člověkem

   Přečtěme si jeden dobrý arabsko-anglický text. V islámské ideologii je korán z podstaty věci "arabský korán" (sám sebe takto popisuje i on: viz 12:2, 20:113, 39:28, 41:3, 41:44, 42:7 43:3). V islámské víře je možné význam koránu převést do jiných jazyků, tyto překlady už ale nelze za korán považovat, protože pokud korán není arabsky, není to korán. Někteří muslimští učenci dokonce tvrdí, že korán nelze jinak než v arabštině plně pochopit.

   Nicméně záplava překladů z pera muslimů pro muslimy, která slouží všem těm, kteří nemluví arabsky - a kteří představují většinu dnešních muslimů na světě -, a také k tomu, aby mohli být na víru obraceni nemuslimové, tomuto tvrzení evidentně odporuje.

   Dva z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších anglických překladů koránu napsali muslimové: Abdullah Yusuf Ali a Mohammed Marmaduke Pickthall.

 

4. Súra 1. - "Otevíratelka"

   Súra al Fátiha (otevíratelka, počátek knihy) je první súrou (kapitolou) koránu a zároveň nejčastější modlitbou islámu. Jestliže jste zbožný muslim, který dodržuje povinných pět modliteb denně, Fátihu při nich odrecitujete sedmnáctkrát.

   Podle islámské tradice prorok všech muslimů Mohammed řekl, že Fátiha předčí vše, co bylo zjeveno Alláhem (Alláh znamená v arabštině "bůh", tímto výrazem ho kromě muslimů nazývají i arabsky mluvící křesťané a Židé) v Tóře, Evangeliu a ve zbytku koránu. Fátiha v sobě skutečně účinně a výmluvně shrnuje mnohá ze základních témat koránu a celého islámu: Alláh je v ní popisován jako "Pán lidstva veškerého", který má být jako jediný uctíván a na něhož se lidé mají obracet o pomoc coby na milosrdného soudce všech duší v Soudný den.

   Podle islámské teologie je Alláh autorem každého slova koránu. Některým se může zdát zvláštní, že by sám Alláh vyřkl něco jako "Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého," nicméně podle islámských tradic Alláh tuto modlitbu Mohamedovi zjevil v samém počátku jeho prorocké kariéry (která začala v roce 610 n. l., po prvním zjevení seslaném Alláhem prostřednictvím archanděla Gabriela - které je zaznamenáno v 96. kapitole koránu), aby muslimové věděli, jak se mají modlit.

   Nemuslimy Fátiha nejvíc znepokojuje kvůli svému poslednímu dvojverší.

   Jeden šíitský imám, Husham al-Husainy, v roce 2007 vyvolal kontroverzi, když právě tuto pasáž parafrázoval během modlitby na zimním sjezdu americké Demokratické strany. Vypadalo to, že se modlí za to, aby účastníci sjezdu konvertovali k islámu. Imám Yusuf Kavakci z dallaské Centrální mešity zase Fátihu pronesl v senátu státu Texas - kde vyvolal stejné obavy.

   Poslední dvojverší Fátihy má podobu žádosti určené Alláhovi: "Veď nás stezkou přímou, stezkou těch, jež zahrnul´s milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou."

   Podle tradičního islámského výkladu je "přímá stezka" právě islám - srov. s knihou islámského apologety Johna Esposita Islam: The Straight Path -, zatímco ti, "na něž jsi rozhněván", jsou Židé a "ti, kdo v bludu jsou", jsou křesťané.

   Uznávaný komentátor koránu Ibn Kathír vysvětluje, že "obě Alláhem popisované stezky jsou mylné" a že jsou to "stezky Židů a křesťanů, kterých by se měl věřící vystříhat. Stezkou věřícího je poznání pravdy a lpění na ní. Židé přestali islám praktikovat, zatímco křesťané přišli o možnost poznání pravdy. To je také důvod, proč je bůh na Židy ´rozhněván´ a proč se křesťané ocitli ´v bludu´."

   Ibn Kathírův výklad této pasáže není výkladem nějakého osamělého "extremisty". Naopak, většina muslimských komentátorů je přesvědčena, že Židé si Alláhův hněv zasloužili a že křesťané opravdu zbloudili.

   Tento názor potvrzují také Tabari, Zamakšari, Tafsír Al-Džalalajn, Tanvír Al-Miqbas min Tafsír Ibn Abbas a Ibn Arabi, stejně jako Ibn Kathír. Odlišný, ovšem nikoliv většinový názor zastává Nisaburi, podle něhož jsou "ti, na něž se Alláh hněvá, lidé nedbalí a zbloudilí jsou lidé nestřídmí".

   Wahhábisté si před několika lety vysloužili kritiku za to, že do této pasáže koránu tištěného v Saúdské Arábii přidali vysvětlivky "např. Židé" a "např. křesťané". Podle některých západních komentátorů si Saúdi tento výklad, vlastně celou koránskou ideu nepřátelství vůči Židům a křesťanům, vymysleli. Podle nich je nemyslitelné, aby se muslimové po celém světě běžně učili, že hlavní modlitba jejich víry proklíná Židy a křesťany.

   Tento výklad, bohužel, v islámské teologii zaujímá úctyhodné místo a lze jej považovat za hlavní proud. Ani vysvětlení tohoto výkladu v překladu patrně nedokáže muslimské postoje ovlivnit, jelikož arabský text je vždy a za všech okolností normou a jelikož tak velké množství mainstreamových komentátorů se domnívá, že jde skutečně o kritiku Židů a křesťanů. A ta je, v případě zbožných muslimů, opakována sedmnáctkrát denně.

   Povšimněte si prosím, že neříkám, že tento protižidovský a protikřesťanský výklad Fátihy je ten "správný". I když si nemyslím, že náboženské texty jsou nekonečně tvárné a čtenář v nich dokáže najít jakýkoli smysl, jak se zjevně někdy děje, v tomto případě si Nisaburiho výklad zaslouží stejné uznání jako ten druhý: nic v textu samotném nezakládá důvod domnívat se, že se v něm hovoří o Židech a křesťanech. A je pozoruhodné, že v rozsáhlém třicetisvazkovém komentáři koránu, evokativně pojmenovaném Ve stínu koránu (Qur´án Fi Zilál), jehož autorem je teoretik džihádu Sajjid Qutub, není v souvislosti s touto pasáží o Židech a křesťanech ani zmínka.

   Na druhou stranu ovšem myšlenka, že si Židé skutečně vysloužili Alláhův hněv a křesťané sešli z cesty, nevychází pouze z této pasáže. Židé "na sebe uvalili hněv za hněvem" (2:87-90), protože neuvěřili v Mohammeda, a křesťané zbloudili proto, že uctívali Ježíše: "A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: ´Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!´" (5:72)

   Také v hadísech, výpovědích o výrocích a skutcích Mohammeda a prvních muslimů, jsou obsaženy příběhy vypovídající o Alláhově hněvu vůči Židům a prokletí křesťanů kvůli tomu, že nezůstali na té pravé cestě. (Božího prokletí se ale, podle koránu 2:89, dočkali i Židé, a v 9:30 jsou prokleti Židé i křesťané). V jednom hadísu se líčí, jak se jeden z prvních muslimů, Zaíd bin Amr bin Mufail, na svých cestách setkal s židovskými a křesťanskými učenci. Ten židovský mu řekl: "Nepřijmeš naše náboženství, dokud nezažiješ boží hněv," zatímco ten křesťanský mu oznámil: "Nepřijmeš naše náboženství, dokud nezažiješ boží prokletí." Netřeba říkat, že Zaíd se stal muslimem.

   Ve světle této pasáže a dalších podobných asi nikoho nepřekvapí, že mnozí muslimští komentátoři jsou přesvědčeni, že ve Fátize se píše právě o Židech a křesťanech.

 

5. Súra 2. - "Kráva"

 

5.1. verše 1 - 39

   Cítíte to? To šejtán vypouští větry - asi někde někdo recituje druhou kapitolu koránu!

   Když vidíte název druhé kapitoly koránu, al-Bakara (Kráva), možná si pomyslíte, že je... inu o krávě. To byste se ale mýlili. Kapitoly koránu jsou většinou pojmenovány po něčem, o čem se v nich vypráví, i když často jde o nějaký bezvýznamný detail. V tomto případě název kapitoly odkazuje na příběh o tom, jak Mojžíš Izraelitům vyřizuje Alláhův příkaz, aby obětovali krávu (2:67-73), což je jedna z mnoha biblických a židovských tradic, které se v koránu objevují, pozměněných a převyprávěných.

   "Kráva" je nejdelší kapitola (súra) koránu - má 286 veršů. Je tak první v celkovém (ale nikoli absolutním) členění koránu, které není chronologické ani tematické, ale postupuje od nejdelší k nejkratší kapitole. Výjimkou je Fátiha (1. súra), která se pyšní prvním místem proto, že má v islámu zcela zásadní postavení.

   Krávu byste tedy neměli chápat jako originální, první a nejdůležitější poselství islámu jen na základě jejího umístění. Podle islámské tradice se ve skutečnosti datuje až do druhé poloviny Mohammedovy kariéry, jelikož mu byla zjevena až v Medíně - do níž údajně v roce 622 n. l. utekl z Mekky. V Medíně se Mohammed, vůbec poprvé, stává politickým a vojenským vůdcem.

   Podle islámských teologů mají medínské súry obvykle přednost před těmi mekkánskými, jestliže se mezi nimi objeví nějaký rozpor, přesně jak praví 106. verš této kapitoly koránu, ve kterém Alláh hovoří o rušení veršů a jejich nahrazování lepšími. (Tato interpretace 106. verše však není všeobecně akceptována. Podle některých výkladů se nevztahuje k rušení veršů v koránu, ale pouze v židovských a křesťanských knihách. Ale o tom ještě později.)

   "Kráva" obsahuje spoustu materiálu, který má pro muslimy velký význam, a je chována ve veliké úctě. Středověký komentátor koránu ibn Kathír (jehož komentáře muslimové dodnes čtou a uznávají) říká, že recitace "Krávy" rozčiluje satana: jeden z Mohammedových prvních následovníků, ibn Masúd, prý řekl, že satan "opouští dům, v němž je recitována súra al-Bakara, a cestou z něj pouští větry". Opomineme-li ibn Masúdův nedostatek taktu, sám Mohammed říká: "Ďábel prchá z každého domu, v němž je recitována súra Bakara."

   Co druhá súra koránu vlastně obsahuje? "Kráva" začíná třemi arabskými písmeny: alif, lám a mím. Takto, třemi arabskými písmeny, začíná řada kapitol koránu, což vedlo k mnoha mystickým spekulacím o tom, co by to mohlo znamenat. Ale Tafsír al-Jalalayn, další klasický komentář koránu, stručně shrnuje převládající názor: "Bůh ví nejlépe, co [těmito písmeny] myslí."

   Verš, který následuje bezprostředně po této trojici písmen, obsahuje klíčovou islámskou doktrínu: "Toto písmo, o němž pochyby není..." Korán tak nelze zpochybňovat ani soudit žádnými standardy, které by stály mimo něj; spíše je on sám chápán jako standard, jímž je posuzováno všechno ostatní.

 

5.2. Korán nelze nikdy zpochybnit

   To se samozřejmě nijak výrazně neliší od způsobu, jakým ke svým svatým textům přistupují mnohá jiná náboženství. V islámu ale nedošlo k žádnému vývoji historické a textové kritiky, která do značné míry proměnila způsob, jakým své náboženské texty chápou dnešní Židé a křesťané.

   Korán je kniha, o které nikdo nesmí pochybovat: když jeden islámský učenec, Sulejman Bašír, učil své studenty na An-Najah National University v Náblusu, že korán a islám jsou produkty historického vývoje, spíše než že byly zjeveny v dokonalé podobě Mohammedovi, jeho studenti ho vyhodili ze třídy oknem.

 

5. 3. Odsouzení nevěřících

   "Kráva" pokračuje něčím, co v koránu nacházíme zas a znovu: rozsáhlým pojednáním o zvrácenosti těch, kteří odmítají věřit v Alláha. Je to téma, které se v něm objevuje bezpočtukrát. Korán je prý návodem pro ty, kteří věří v to, že byl seslán Mohammedovi (2:4), i v to, "co bylo sesláno před tebou".

   Týká se to často se objevujícího předpokladu, že jde o potvrzení Tóry a evangelií, jež učí totéž poselství: že Mohammedovi byla seslána zjevení (viz 5:44-48). Když se zjistilo, že Tóra a evangelia jsou v rozporu s koránem, Židé a křesťané byli obviněni z toho, že své posvátné knihy pozměnili - což v dnešním islámu představuje mainstreamový názor.

   Umírněný muslimský překladatel a komentátor koránu Muhammad Asad, který k islámu konvertoval od judaismu, to vidí pozitivně: Náboženství koránu lze správně pochopit pouze na pozadí velkých monoteistických náboženství, která islámu předcházela a která podle přesvědčení muslimů kulminují a jsou s konečnou platností formulována právě v islámu.

   Další téma, které se v této části "Krávy" objevuje, je Alláhova absolutní kontrola nad vším, dokonce i nad volbou jednotlivých duší, jestli v něj uvěří, nebo ho zavrhnou: "Však věru je lhostejno pro nevěřící, zda napomínáš je, či nikoliv - stejně neuvěří! Bůh srdce jejich i sluch jejich zapečetil a přes oči jejich clonu položil a pro ně je určen trest hrozný." (2:6-7) 5.4 Verše 40-75.

   Zamysleli jste se někdy nad tím, proč tolik muslimů nenávidí Židy? Není to všechno o Izraeli. Všechno to je o koránu.

   Ve 40. verši "Krávy" jsou oslovena "dítka Izraele" a súra pokračuje poměrně dlouhým pojednáním o všem, co Alláh pro Židy udělal a jak oni mu oplatili nevděkem. Verš 41. je varuje: "neprodávejte znamení Má za nízkou cenu!", což islámští komentátoři obvykle vykládají jako nabádání k tomu, aby služba Alláhovi stála nad záležitostmi tohoto světa. Sayyid Abul A´la Maududi, slavný islámský intelektuál 20. století a exponent politického islámu, ve své objemné knize O chápání koránu říká, že tento verš "se vztahuje k pozemskému prospěchu, kvůli kterému [Židé] odmítají boží příkazy". Mnozí další ovšem mají za to, že se týká Mohammedovy výtky namířené na ty, kteří mu prodávali materiál, o němž tvrdili, že jde o boží zjevení, ale nebylo to tak - na ty, kteří jsou káráni znovu ve verši 2:79.

   Tak či onak, Židy může vzít Alláh na milost, pokud konvertují k islámu: "Dodržujte modlitbu, rozdávejte almužnu a sklánějte se s těmi, kdož se sklánějí!" (2:43). To snadno čtenářům překladu koránu unikne, protože překlad je nabádá k tomu, aby "dodržovali modlitbu" a "rozdávali almužnu", což nemusí na první pohled působit jako něco, co se týká výhradně islámu, nicméně v arabštině je použito slovo salát, co je modlitba výhradně islámská, a slovo zakát, specificky islámská almužna. Nemuslimové vykonávat salát ani dávat zakát nesmí. Co se nutnosti konverze týká, ibn Kathír má jasno: "Alláh dítkám Izraele nařizuje, aby přijali islám a následovali Mohammeda." Sayyid Qutb zase říká, že Alláh zde "vyzývá Izraelity, aby se v náboženských praktikách připojili k muslimům a vzdali se svých předsudků a etnocentrických sklonů."

   Maududi říká, že tato část 2. súry, která začíná veršem 2:47, "odkazuje na nejznámější epizody židovských dějin. Jelikož je znalo každé židovské dítě, jsou vyprávěny stručně spíše než obšírně. Tento odkaz má Židům připomenout jak šlechetné činy, jimiž Bůh Izraelitům projevil svou přízeň, tak zločiny, jimiž mu tuto přízeň oplatili." V súře se tak píše například o tom, jak Bůh Izraelity zachránil před Faraónem (2:49-50), o příběhu se zlatým teletem (2:54-55) a o nakrmení lidí manou a křepelkami v divočině (2:57, 61). Vyvrcholení přichází ve výroku, že Židy "postihl nedostatek a bída a pocítili hněv Boží, a to proto, že ve znamení Boží nevěřili a že proroky nespravedlivě zabíjeli. A také za to, že byli neposlušní a vzpurní. (2:61).

   Podle ibn Kathíra se tato slova vztahují na všechny Židy: "Tato ája [verš, mn. č. aját] naznačuje, že dítka Izraele postihl nedostatek, který bude pokračovat, což znamená, že nikdy neustane. Židé budou dál trpět pod rukou všech, kteří s nimi přijdou do styku, a budou se cítit ponížení."

 

5.5. Verše o toleranci

   Leckoho může popudit, že bezprostředně poté následuje jeden z často citovaných "veršů o toleranci", 2:62, který zdánlivě slibuje místo v ráji těm, "kdož jsou Židy, křesťany a Sabejci." Muhammad Asad jásá: "S takovou vizí, která nemá obdobu v žádném jiném vyznání, je idea ´spasení´ podmíněna pouhými třemi prvky: vírou v Boha, vírou v soudný den a zbožnými skutky." Evidentně nikoli přijetím islámu. Sám si ale protiřečí, když po slovech "ti, kdož uvěřili" do vlastního překladu 62. verše přidává "v tomto božím nařízení" - to znamená, že spasen může být jen ten, kdo věří v korán i ve starší zjevení.

   A muslimští komentátoři opravdu tuto část obvykle nevykládají jako známku náboženského pluralismu. Překladatelé Ali a Pickthall, stejně jako Asad, cítili potřebu vložit do ní vysvětlující poznámku, že Židé a křesťané (a také Sabejci, o jejichž identitě se vedou spory) budou spaseni pouze tehdy, stanou-li se muslimy. Na webové stránce Qur´an.com najdete po "Židé, křesťané a Sabejci" obrat "před prorokem Mohamedem", takže je jasné, že tyto tři skupiny lidí mohly být spaseny pouze před příchodem islámu, ale po něm musí konvertovat, aby byly spaseny.

   Podle ibn Abbase je tento verš zrušen veršem 3:85: "Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí." Qutb se zase domnívá, že verš 2:62 platil pouze do té doby, než Mohammed přinesl islám světu, což je názor, který potvrzuje Mohammedův výrok zaznamenaný Tabarim, v němž prorok islámu říká, že křesťané, kteří zemřeli před jeho příchodem, budou spaseni, ale ti, kteří už o něm slyšeli a přesto jeho proroctví odmítli, spaseni nebudou.

 

5. 6. Pasáže s opicemi a prasaty

   Následuje první ze tří slavných pasáží o "opicích a prasatech". Dnešní džihádisté běžně nazývají Židy opicemi a prasaty; tato myšlenka má svůj původ v koránu 2:63-66, 5:59-60 a také 7:166. V prvním z těchto veršů Alláh říká Židům, tedy těm, "kdož sobotu znesvětili": "Buďte opicemi opovrženými!" Dále se dočtete, že je učinil "trestem výstražným pro ty, kteří žili předtím i potom, i varováním pro bohabojné". Islámští teologové se tradičně nedomnívali, že by se tyto pasáže týkaly všech Židů. Ibn Abbas říká, že "ti, kteří znesvětili sobotu, byli proměněni v opice, které pak zašly bez potomků". Jiní, jako byl např. jeden z prvních islámských učenců ibn Qutaiba, ovšem prohlásil, že dnešní lidoopi jsou potomky Židů, kteří znesvětili sobotu.

   Tato pasáž dnes často slouží jako metafora pro zkaženost Židů, kteří jsou někdy dokonce považováni za zvířata. Začal s tím sám Mohammed, když oslovil Židy z kmene Banú Kurajzá, které se chystal povraždit, "vy, bratři opic". Před nedávnem se jeden muslimský klerik ve státní palestinské televizi (to mají být ti umírnění) vysmíval Židům coby "opicím a prasatům". V roce 2010 Muhammed Mursí, bývalý člen Muslimského bratrstva, který byl prezidentem Egypta do doby, než byl během lidových nepokojů sesazen, kritizoval Židy jako "pijavice, které útočí na Palestince, válečné štváče, potomky opic a prasat".

   Saúdský šejk Abd Al-Rahman Al-Sudayyis, imám Velké mešity v Mekce, kdysi při jednom kázání řekl, že Židé jsou "spodina lidstva, krysy tohoto světa, porušitelé smluv a dohod, vrazi proroků a potomci opic a prasat". Další saúdský šejk, Ba´d bin Abdallah Al-Ajameh Al-Ghamidi, se vyjádřil také velmi jasně: "Současné chování bratrů opic a prasat, jejich věrolomnost, porušování dohod a znesvěcování svatých míst souvisí se skutky jejich předků v raném období islámu - což dokazuje, jak moc jsou všichni dnešní Židé podobní těm, kteří žili v počátcích islámu." Více na toto téma v angličtině najdete ve vynikající studii od Middle East Media Research Institute (MEMRI) na internetové adrese http://www.memri.org/report/en/0/0/0/0/0/0/754.htm.

   Výtky vůči Židům pokračují i 67. veršem, v němž Izraelité s nadutou vzdorovitostí reagují na boží příkaz, sdělený prostřednictvím Mojžíše, aby obětovali krávu (právě onu "krávu" z názvu této súry). Dozvídáme se, že srdce Židů se zatvrdila (2:74) a nakonec že na ně padne prokletí Boží (2:89).

   To rozhodně není slibný základ pro trvalé izraelsko-palestinské mírové soužití.

 

5.7. Verše 75-140

   Až zase budete číst, jak Hamás, Írán a jiní odsuzují Izrael, vzpomeňte si, že na Izrael a Židy nahlížejí prizmatem koránu. Muslimové se učí, pokud korán vůbec studují, že Židé jsou ti nejzvrácenější a nejvíce se provinivší - a zároveň nejlstivější a nejvytrvalejší - nepřátelé Alláha, Mohammeda a všech muslimů.

   V 75. verši se Alláh muslimů ptá, jak mohou žádat, aby Židé uvěřili v islám, když část z nich "poté, co uslyšela slovo Boží, vědomě je překroutila, když mu porozuměla".

   Indický muftí Muhammad Aashiq Ilahi Bulandshahri z 20. století ve své knize Tafsír Anwar al-Bayan poznamenává, že někteří komentátoři "se zmínili, že se tento verš vztahuje k falšování Tóry. Židovští učenci brali úplatky od lidí a měnili jisté příkazy tak, aby to posloužilo jejich touhám."

   A v souvislosti se 79. veršem Bulandshahri říká, že Židé "se dopouštějí dvojího hříchu, když mění Písmo a zároveň přijímají úplatky".

   Tradiční názor zní takto: v Tafsíru al-Jalalayn se píše, že Židé "změnili popis proroka v Tóře i verše o ´kamenování´ a další detaily a dali jim úplně jinou podobu, než v jaké byly zjeveny".

   Korán k tomu dodává, že Židé ve své nadutosti věří, že v ohni pekelném stráví jen několik dnů (2:80).

   Buchárí líčí, že poté, co Mohammed porazil Židy v Chajbaru, jedné arabské oáze, Židé pro proroka islámu opekli ovci - a otrávili ji. Mohammed ale tuto léčku vytušil a zavolal si je k sobě. Řekli mu: "Oheň se nás nedotkne, leda na dobu omezenou, a pak nás v něm vystřídáte vy [muslimové]". Mohammed pobouřeně opáčil: "Budete prokleti a v ohni poníženi! A Bůh ví, že vás v něm nikdy nevystřídáme!" a prozradil jim, že ví o jejich plánu ho otrávit.

   Verše 2:81-105 Židům znovu připomínají, co dobrého pro ně Bůh udělal, a přesto se od něj jejich většina "odvrátila" (2:83), a kárají je za jejich umíněnost a neposlušnost. V 85. verši Alláh shrnuje jejich prohřešky, které kulminují tím, že Židé věří pouze "v jednu část Písma", zatímco druhou popírají.

   Ibn Kathír říká, že Židé odmítli část Tóry a že "by se jim nemělo věřit, pokud jde o popis Božího posla, jeho příchod, vyhnání z jeho země a hidžru a další informace, které o něm předchozí prorokové sdělili, což všechno schovali. Židé, Bohem prokletí, všechna tato fakta zatajili."

   A tak je Alláh vyzývá (2:94-96): jestliže Židé tvrdí, že ráj je vyhrazen jen pro ně, proč netouží po smrti a místo toho jsou lidmi, "kteří nejvíce touží po životě"?

   Právě to je základ džihádistického posměchu, který před pár lety shrnul jeden bojovník Al-Káidy v Afghánistánu: "Američané milují Pepsi-Colu, my milujeme smrt." Skuteční věřící touží po ráji a tímto světem pohrdají.

   Alláh si pak v odsouzení Židů dává přestávku, aby představil islámskou doktrínu rušení veršů, kdy je verš, který byl zjevený dříve, nahrazen veršem, který je "jiný, lepší anebo podobný".

   V Tafsíru al-Jalalayn se píše, že tento verš byl Bohem seslán proto, že "nevěřící se rušení veršů začali vysmívat a říkali, že Mohammed jeden den svým společníkům něco nařídí a druhý den jim to zase zakáže". Tanwir al-Miqbas min Tafsir Ibn Abbas praví, že se tento verš týká "toho, co bylo v koránu zrušeno a co nikoli".

   Sayyid Qutb tvrdí, že "částečné vylepšení příkazů v reakci na měnící se okolnosti v průběhu života proroka Mohammeda bylo v zájmu lidstva jako celku". Koncept naskh (nesh), rušení veršů, je základem široce rozšířeného islámského názoru, že násilné verše 9. súry mají přednost před mírumilovnějšími verši zjevenými dříve, protože se v životě Mohammeda objevily později - k této myšlence se vrátíme později. (Podrobná diskuze o islámském konceptu rušení veršů viz kniha Ulum al-Qur´an Ahmada von Denferra.)

   Alláh pak muslimy upozorňuje, aby dodržovali své náboženské povinnosti a aby se nenechali svést z cesty Židy a křesťany, kteří se je pokusí oklamat (2:109), i když se sami mezi sebou hádají (2:113). Vysmívá se pokusům Židů a křesťanů obracet na svou víru muslimy (2:111, 120, 135) a potom poprvé a rozhodně ne naposledy odmítá křesťanskou víru v Ježíše coby Božího syna. "A říkají: ´Bůh vzal si dítě!´ Při slávě jeho, není tomu tak! Jemu náleží vše, co na nebesích i zemi je, a všichni se před ním pokorně sklánějí!" (2:116)

   Poté se Alláh navrací ke svému oblíbenému terči, Židům, a připomíná jim úmluvu, kterou Alláh uzavřel v Ka´bě v Mekce s Abrahamem a Ismaelem (2:125). Židy upozorňuje na to, že i když se Abraham modlil za to, aby se Mekka stala zemí bezpečnou, Alláh odpověděl, že ty, "kdož neuvěřili", uvrhne "do trestu pekelného". (2:126).

   Pokud vás překvapuje, že židovský patriarcha Abraham je spojován s posvátným místem islámu Ka´abou, vzpomeňte si, že pouze ti, co se odvrátili, říkají, "že Abraham, Ismael, Izák, Jakub a kmeny byli Židé či křesťané" (2:140). Ve skutečnosti jsou odevzdáni do vůle Alláhovy - tedy jsou muslimové (2:128). Pokud nevěřili v Mohammeda coby proroka, alespoň to byli hanífové: předislámští monoteisté.

   To potvrzuje opakovaně se objevující koránské téma, že lidé, které dnes známe jako Židy a křesťany, jsou ve skutečnosti pouze odpadlíci od pravého náboženství, které ve skutečnosti učili Abraham a Mojžíš stejně jako Ježíš - a že pravé náboženství byl islám.

   Jak jsme viděli, velká část 2. súry je věnována zrádcovským Židům, kteří odmítli Mohammeda a volání po jejich návratu k pravé víře, víře Abrahama a Mojžíše stejně jako Mohammeda. Islám tak zpochybňuje judaismus i křesťanství tím, že tvrdí, že pravá a původní forma obou náboženství je islám.

   Dnešní mluvčí islámu na Západě často prezentují postavení Abrahama, Mojžíše a Ježíše coby muslimských proroků jako důkaz islámské tolerance a ekumenické otevřenosti. Ve skutečnosti to je ale pouhé vyhlášení nadřazenosti islámu a nelegitimity judaismu a křesťanství.

 

5.8. Verše 141-210

   Jakou cenu má lidský život?

   V islámském právu má žena hodnotu jedné poloviny muže a Žid nebo křesťan má cenu jedné třetiny muslima. Nevěříte? Čtěte dál...

   Pokračujme s "Krávou", druhou a nejdelší súrou koránu. Ve verších 2:141-150 se probírá kibla, směr modliteb. Alláh muslimům přikazuje, že musí být při modlení čelem natočeni k posvátné mešitě v Mekce (2:150). Do té doby se otáčeli, společně s Židy, k Jeruzalému. Podle islámské tradice k této změně došlo na konci Mohammedovy snahy přesvědčit Židy, že on sám je jedním z proroků v linii židovských proroků.

   Alláh Mohammedovi říká, že proti této změně budou protestovat pouze "hlupáci mezi lidmi". (2:142). A kdo přesně to má být? Uhádli jste: Židé. Na tom se shodují relativně umírněný komentátor Muhammad Asad i o dost radikálnější muftí Muhammad Aashiq Ilahi Bulandshahri. Asad říká: "Toto ´opuštění´ Jeruzaléma očividně nepotěšilo Židy z Medíny, kteří jistě museli cítit uspokojení, když viděli muslimy, jak se modlí k jejich svatému městu; a právě o nich se mluví v úvodní větě této pasáže."

   Alláh dále kritizuje Židy a křesťany za to, že "následují scestná učení", ačkoliv dobře vědí, že Mohammedova kibla pochází od Alláha (2:144-6).

   Již jsme viděli Alláhovo sdělení, že pokud zruší nějaký verš, nahradí ho lepším (2:106), a že někteří muslimové věří, že to platí na to, co je psáno v koránu, zatímco jiní se domnívají, že se to týká pouze veršů z bible coby předchůdce koránu. S tím souvisí i změna kibly.

   Ibn Abbas, Mohammedův bratranec a významná raně islámská autorita, říká, že "první zrušená část v koránu byla ta o kible". V koránu ale o tom, že by se muslimové měli modlit směrem k Jeruzalému, není ani slovo, takže byl zrušen příkaz nekoránského původu. Rušení, jak uvidíme, je mnohem důležitější v dalších kontextech.

   Se změnou kibly se zároveň poprvé setkáváme s jedním tématem, které se v koránu objevuje opakovaně: s Alláhovou starostí o Mohammeda. Pozorný čtenář koránu nabude dojmu, že v očích nejvyšší bytosti je Mohammed tím nejvýznamnějším člověkem, co kdy žil - anebo o tom čtenáře chtěli přesvědčit autoři této knihy.

   Alláh novou kiblu ustanovil coby dar speciálně pro Mohammeda, jemuž se mu "bude líbit" (2:144). I několik dalších pasáží v koránu dokazuje, že Alláh se o Mohammeda obzvlášť zajímá; na jednom místě ho mírně kárá za to, že původně odmítl oženit se se svou bývalou snachou (pověstnou krasavicí), když to po něm chtěl (33:37).

   Tyto pasáže měly nevěřící přesvědčit, že Mohammed si užíval výhody proroka, pro muslimy jsou ale pouze podtržením Mohamedova zvláštního postavení: podrobnosti z jeho života, a dokonce i jeho touhy - jako ta, že se muslimové mají modlit čelem ke Ka´abě - jsou nástroji, jejichž prostřednictvím Alláh zjevuje věčné pravdy a boží zákony. A jeho příklad je normou.

   Muqtedar Khan z Centra pro studium islámu a demokracie vysvětluje: Žádný náboženský vůdce neměl na své následovníky takový vliv jako Mohammed (mír s ním), poslední prorok islámu... A to v takové míře, že Mohammedova slova, skutky i mlčení (o tom, co viděl a nezakázal) se staly nezávislým zdrojem islámského práva. Muslimové, v rámci dodržování náboženských příkazů, se nejenom Mohammedem řídí, ale zároveň se ho také snaží napodobovat a následovat jeho příkladu v každém aspektu svého života. Mohammed je tak nejen médiem, ale i zdrojem božího zákona.