Jdi na obsah Jdi na menu
 


škpt.děl. Václav Morávek (brig.gen. in memoriam)

"Věřím v Boha a své pistole."

article preview

 

štábní kapitán dělostřelectva

Václav Morávek

(brigádní generál in memoriam)

 

tri-kralove.jpg

 

"Věřím v Boha a své pistole."

 

 

škpt.děl. Václav Morávek (brig.gen. in memoriam)

 

   štábní kapitán dělostřelectva (brigádní generál in memoriam), zpravodajský důstojník divize Pribina Obrany národa na Kolínsku, příslušník odbojové skupiny Tři králové

 

* 8. 8. 1904 Kolín

+ 21. 3. 1942 Praha

 

moravek.jpg

 

   Narodil se v rodině středoškolského profesora Josefa Morávka a jeho manželky Jaroslavy, rozené Muzikové. V letech 1915 - 1923 studoval na českém státním reálném gymnáziu v Kolíně, kde 15. 7. 1923 maturoval. Dne 28. 3. 1923 byl odveden při dobrovolném odvodu a 1. 10. 1923 nastoupil voj. prez. službu u p. pl. 42 v Terezíně. Odtud však byl již 5. 10. 1923 odeslán jako frekventant do VA v Hranicích, z níž byl 14. 8. 1925 vyřazen v hodnosti por.děl. Druhého dne byl vtělen k děl. pl. 107 v Olomouci, u kterého poté strávil většinu své vojenské kariéry. Již 1. 10. 1925 byl však vyslán do aplikační školy dělostřelectva při DU v Olomouci, kterou absolvoval s dobrým prospěchem 15. 7. 1926. Následně se vrátil ke svému kmenovému pluku, kde poté postupně působil jako velitel čety 1. baterie, velitel spřežení 4. baterie,, první důstojník 1. baterie, důstojník pátrač 2. baterie a velitel remontního oddělení a současně pobočník velitele náhradního oddílu až do poloviny září 1931. V mezidobí absolvoval v termínu od 1. 2. do 30. 7. 1927 ekvitační školu pro důstojníky dělostřelectva v Olomouci a 1. 10. 1929 byl povýšen na npor. Dne 15. 9. 1931 byl povolán jako frekventant do I. ročníku vyššího jezdeckého kursu při VJU v Pardubicích, který úspěšně absolvoval 15. 7. 1932 a následně nastoupil dnem 1. 10. 1932 do jezdecké školy tamtéž. Po jejím ukončení se 30. 7. 1933 vrátil zpět do Olomouce, kde převzal funkci prvního důstojníka 2. baterie, kterou pak vykonával následující dva měsíce. Dne 1. 10. 1933 byl ustanoven velitelem remontního oddělení 7. polní dělostřelecké brigády v Olomouci a v této funkci poté působil až do okupace, tedy i po jejím přejmenováním na velitele remontní baterie 7 (kmenově zůstával však i nadále zařazen u děl. pl. 107). V mezidobí absolvoval v termínu od 31. 1. do 21. 5. 1938 střelecký kurs dělostřelectva při DU v Olomoucí a byl postupně povyšován: 1. 10. 1935 na kpt. a 1. 7. 1938 do hodnosti škpt. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl od 25. 9. do 1. 11. 1938 velitelem remontní baterie děl. pl. 107.

   Bezprostředně po obsazení zbytku ČSR nacisty se pokusil u Moravské Ostravy o přechod hranic do Polska, ale nebyl úspěšný. Vrátil se proto do rodného Kolína, kde byl MNO v likvidaci přidělen jako vrchní aktuárský tajemník k tamnímu úřadu práce. V oficiálním zaměstnání však dlouho nezůstal. Stále více času mu zabírala činnost ve vznikající ON. Ve spolupráci s plk.jezd. Josefem Buršíkem se podílel na vybudování ilegální divize ON "Pribina", která byla zpočátku začleněna pod Krajské velitelství ON - Mladá Boleslav a v červnu 1939 přešla do přímé podřízenosti Zemského velitelství ON - Čechy div.gen. Hugo Vojty. Ve štábu divize byl škpt. Morávek zařazen jako její zpravodajský důstojník a mezi jeho úkoly patřily i časté cesty do Prahy, kde se setkával s představiteli Zemského velitelství ON - Čechy, zejména pplk.gšt. Josefem Kazdou a mjr.gšt. Hynkem Němcem. Koncem podzimu 1939 navázal kontakt i i s pplk.děl. Josefem Balabánem a pplk.děl. Josefem Mašínem, s nimiž vytvořil nyní již legendární odbojovou skupinu, která později obdržela název "Tři králové". Společně se svými druhy vybudoval zpravodajskou ústřednu, kde byly shromažďovány a vyhodnocovány cenné informace vojenského, hospodářského i politického charakteru získané jak ze sítí ON, tak i z jiných zdrojů. Zprávy se jim zpočátku dařilo do zahraničí posílat prostřednictvím kurýrů, později však byla dána přednost radiotelegrafickému spojení. Zpravodajská činnost takovéhoto rozsahu nemohla ujít pozornosti gestapa, které o ní získalo první informace na přelomu let 1939 a 1940. Když mu hrozilo zatčení, přešel na jaře 1940 do ilegality.

   Přestože ho jeho všestrannost dovolovala použít ke splnění prakticky jakéhokoliv úkolu, nejvíce se věnoval zpravodajské činnosti. Když na konci jara 1940 vznesl přednosta II. odboru MNO v Londýně plk.gšt. František Moravec požadavek, aby domácí odboj kontaktoval předválečného agenta čs. zpravodajské služby Paula Thümmela (A-54), který tou dobou působil v Praze jako vysoký představitel abwehru, padla volba právě na Morávka. Ten se tak časem stal z pohledu Londýna jednou z nejdůležitějších postav domácího odboje. Právě napojení na Thümmela se mu však stalo později osudným. Na přelomu let 1940 a 1941 zřídil škpt. Morávek společně s pplk. Mašínem vlastní vojenskou radiostanici Sparta II, jež pracovala nezávisle na ÚVODu. Přišlo však jaro 1941, které se stalo pro oba dva Morávkovy nejbližší spolupracovníky osudným. Nejprve padl 22. 4. 1941 do léčky gestapa pplk. Balabán a 13. 5. 1941 byl zatčen i pplk. Mašín. Toho dne přepadlo gestapo byt v Nuslích, z něhož právě Mašín, Morávek a radiotelegrafista Peltán vysílali. Mašín, který kryl ústup svých druhů palbou, padl do rukou gestapa. Morávkovi s Peltánem se ze třetího patra podařilo uprchnout oknem po ocelovém lanku (Morávek tehdy přišel o levý ukazováček). Přes ztrátu nejbližších kolegů obnovil rádiové spojení s Londýnem a i nadále pokračoval v činnosti. V obavě o osud svých druhů apeloval v depeši z 27. 6. 1941 na čs. vedení v exilu, aby se pokusilo dosáhnout výměny Balabána a Mašína za německé důstojníky zajaté britskou armádou. I nadále udržoval spojení s P. Thümmelem a získané zprávy předával do Británie s pomocí radiostanice Sparta I, a to až do její likvidace 4. 10. 1941.

   Z bezpečnostních důvodů se Morávek na podzim 1941 odpoutal od zbytků staré sítě ON a hledal možnosti spolupráce s jinými odbojovými organizacemi. V listopadu 1941 se napojil na skupinu "Kapitán Nemo", s jejíž pomocí se pokusil obnovit radiospojení s Londýnem. Vstoupil i do kontaktu s ilegální organizaci "Jindra", ale užší spolupráce ztroskotala na Morávkově pochopitelné neochotě podřídit se jejímu vedení. Rozsáhlým zatýkáním na počátku října 1941 se gestapo dostalo na stopu P. Thümmela, který byl 19. 10. 1941 zatčen pro podezření ze spolupráce s odbojem. Pro nedostatek důkazů byl sice 25. 11. 1941 propuštěn, ale nebezpečí Morávkova prozrazení vzrostlo. V závěru roku 1941 se gestapu málem podařilo Morávka dopadnout. V noci z 19. na 20. 12. 1941 postupně obsadilo dvě desítky ilegálních bytů, jejichž adresy získalo v průběhu zatýkání. V posledním z nich, v Karlově ulici 25, narazilo osmičlenné zatýkací komando na Morávka. Tomu se sice podařilo z obklíčení prostřílet, ale na místě zůstala vysílačka, šifrovací kniha, seznamy důvěrníků pražského gestapa, abwehru, SD i další materiál. Do roku 1942 tak Morávek vstupoval bez prostředků i spolupracovníků. Od 29. 12. 1941 však již v protektorátu působila skupina SILVER A z Británie, která obdržela jako jeden ze svých hlavních úkolů navázání spojení s Otou, jak znělo jedno z Morávkových krycích jmen. Přes mimořádné nasazení se jí s ním však podařilo teprve spojit na počátku března 1942, tedy jen několik dnů před jeho smrtí.

   Dne 22. 2. 1942 gestapo opět zatklo P. Thümmela, který byl tentokrát usvědčen ze spolupráce s čs. odbojem a po slibu, že gestapo přivede na Morávkovu stopu, 2. 3. 1942 byl propuštěn. Na naléhání gestapa prozradil, že má na 20. 3. 1942 smluvenu schůzku s Morávkem. Ten se však na ni nedostavil a Thümmel byl proto opětovně zatčen. Gestapu se však podařilo zjistit, že k dalšímu setkání má dojít již 21. 3. 1942 v okolí Pražského mostu. Sled událostí onoho osudného dne nebyl dosud uspokojivě objasněn. Faktem však zůstává, že se ve večerních hodinách strhla poblíž místa schůzky přestřelka, v níž škpt. Morávek padl v boji s přesilou gestapa. Po osvobození byl povýšen in memoriam do hodnosti pplk.děl. a v roce 2005 do hodnosti brigádního generála.

 

Vyznamenání:

Československý válečný kříž 1939 in memoriam.