Pan prezident...

   Mnozí lidé tvrdí, že nemáme koukat na to, co dělal Petr Pavel za totality, ale na to, co dělal v demokracii posledních více než 30 let, kdy si to své komunistické máslo na hlavě údajně "odmakával".

   Dobrá tedy, nebudu koukat na komunistické škraloupy ani všechna ta přání na zrušení práva veta, touhu na roztavení české koruny ve prospěch "ojra" a ani na snahu vracet nějakým lichtenštejnským kolaborantům mimosoudně Valticko-lednický areál.

   Podívám se jen na jednu věc, ze které je mi ale opravdu z prezidenta České republiky nejen hluboce smutno, ale regulérně se mi chtělo zvracet. Tím okamžikem bylo, když si podával ruku s džihádistou Ahmedem Šarou, napojeným na Frontu an-Nusrá, která si tak libovala v tom řezání hlav všem, kteří nepovažovali korán a proroka za hodné následování nebo to následování vnímali trochu jinak, než by si islamističtí dobromilci přáli.

   Ahmed Šara se stal prozatímním prezidentem Sýrie, který svou včerejší genocidu Drůzů, křesťanů, Alavitů a Kurdů povýšil na nynější oficiální politiku nové "demokratické" Sýrie, jen skrytou za líbivé fráze o demokracii a nové budoucnosti pro všechny...

   Jediným rozdílem oproti minulosti je jen to, že zatímco jeho bývalí džihádisté při té včerejší genocidě nosili černé islamistické mundůry, dnes nosí uniformy nové syrské armády. A zatímco včera svět alespoň na oko protestoval nebo bombardoval opuštěnou poušť, dnes rovnou oslepl a z Šary dělá nového dobromyslného Sindibáda.

   Ahmed Šara je zločinec, který si to za mě rozhodně "neodmakal". Stejně jako si v mých očích nikdy neodmaká svou obhajobu okupace vlastní země Petr Pavel, který svůj obrovský včerejší škraloup ještě vytunil prohlášením, které uvedl právě na adresu řezače hlav Šary a který tak jako Pavel považuje některé jedince a zejména ženy v čele EU za odpudivé bytosti, kterým se ruka nepodává.

   A právě na adresu tohoto muže zaznělo z Pavlových úst toto:

"Pokud bychom se k tomu chtěli stavět tak, že svou historií spojení s al-Káidou by byl diskvalifikován z jakéhokoliv jednání, pak musíme připustit, že preferujeme chaos a nestabilitu před šancí Sýrie postavit se na vlastní nohy..."

   Konec citace.

   Pokud tedy toto myslel soudruh rozvědčík fakt vážně, tak ať se místo olympiády jede podívat do dnešní "stabilizované" Sýrie třeba do Kobani na severu země a zeptá se tamních obyvatel, jak se jim žije pod tím, kdo z Asadovy tyranie odstranil chaos a nastolil řád a pořádek.

   A mohl by začít třeba tím, že by navštívil tamní statečné a hrdé Kurdy, které jsme poté, co zastavili Daeš opět zradili ve jménu toho, který si to prý už také "vodmakal"...

   Takže pokud dnes odmítám hrdého rozvědčíka, tak i kvůli tomuto nebo zejména kvůli tomuto... Já totiž na statečné kurdské muže a ženy, kteří prakticky opuštěni bojovali z nejhoršími zvířaty islámského světa fakt zapomínat nehodlám. A nehodlám zapomínat ani na mé bratry a sestry v Kristu, ze kterých dělají Šarovi lidé novodobé křesťanské mučedníky.

   Takže zatímco Turek si musí nést doživotní stigma za pár blábolů pronesených ve svých dvaceti letech na sociálních sítích, včerejší džihádista musí dostat šanci, neboť soudruh Pávek si nepřeje v Sýrii chaos a rozvrat... Navíc přece každý musí dostat šanci si svou mladickou nerozvážnost "odmakat". Nebo tedy minimálně alespoň někteří...

   Tak jo, soudruhu Nývlte.