Proč čeští neonacisté nejsou a ani nemohou být vlastenci - VI

Československý tank LT vz. 35 ukořistěný německou armádou.

Válečné škody na území ČSR

   Vyčíslení válečných škod ČSR podle oficiální československé zprávy předložené jako dokument pro Norimberský tribunál. Škody jsou vyjádřeny v měně podle hodnoty před 1. listopadem 1945.

Materiální škody způsobené nacisty českým zemím

   Za protektorátu bylo naše hospodářství zcela rozvráceno a podřízeno válečným potřebám Německa. Nejen to. Násilná germanizace byla východiskem k trvalému poněmčování naší země a k přípravě plánu "konečného řešení české otázky". Obdobu bychom v dějinách snad našli jen v režimech kolonizátorů proti utlačovaným domorodcům, i když u nás to mělo svá specifika. "HERRENVOLK" nastolil nacistický vojensko-policejní okupační režim (tj. Reichsprotektora s jeho orgány, wehrmachtu, gestapa, Sicherheitsdienstu, NSDAP atd.), kamuflovaný kolaborující tzv. protektorátní vládou i protektorátními orgány (s výrazně omezenými, hlavně podřízenými pravomocemi). Nepublikované heslo nacistů zní: "Tschechisches ksindl musí se naučit poslouchat, maul halten und weiterdienen! A pak uvidíme! Pak..." Němci byli "privilegovaným panstvem" v našich zemích v ekonomice i politice, i potravinové příděly a příjmy měli nesrovnatelně vyšší.

   Typickými metodami okupační nadvlády v ekonomice bylo dosazování Němců do všech klíčových míst v ekonomice i státní správě, zabírání půdy rolníkům, např. evakuace 150 000 Čechů a Moravanů z 248 vysídlených obcí, dále hromadné zavírání drobných živností i přímá konfiskace majetku na základě soudních rozhodnutí a arizací židovského majetku. Arizace se stala nejrozsáhlejším majetkovým přesunem, poněvadž se vztahovala plně na všechny společnosti, kde ve správní radě byl nějaký Žid, nebo kde židovský kapitál přesáhl 25%. Hodnota 234 velkých a 190 malých podniků vč. tzv. vystěhovaleckého fondu byla odhadnuta na 16 mld. K. Hmotné škody v průmyslu vyplývaly z totální militarizace, rušením závodů i celých odvětví, z bombardování na konci války i přímých vojenských akcí. Úplně vyčerpány byly surovinové zásoby, výrobní zařízení se opotřebovalo a zastaralo, snížila se kvalifikace zaměstnanců a rozpadla se pracovní morálka.

   Velkou kořistí byla vyvlastněná výzbroj a výstroj čs. armády, vyvlastněná kasárna, zbrojní podniky a vojenské objekty všeho druhu.

   Největší průmyslovou kořist získala A. G. Reichswerk Hermann Göring (doly, hutě, zbrojní podniky). Zmocnila se 80 společností se 150 tisíci zaměstnanci. Pozadu příliš nezůstal SUBAG, Mannesmann, I.G. Farbenindustrie, AEG a další. Na své si přišla i Dresdnerbank, Deutsche Rentenbark - Kreditanstalt i mnoho dalších.

   Škody vyčíslené v dokumentu spojenecké komise "Německé zločiny proti ČSR", určeném pro Norimberský proces, byly v průmyslu odhadnuty na 38,4 mld Kč. České banky byly s výjimkou Živnobanky buď likvidovány nebo se staly filiálkami německých bank.

   Zemědělství trpělo poklesem hektarových výnosů a stavu užitkovosti dobytka i nedostatkem technického vybavení. Drancovány byly lesy, komplexy orné půdy byly zaorány pro vojenské účely. Škody v zemědělství činily 44,5 mld Kč.

   Doprava byla rozvrácena, dopravní prostředky zničeny nebo znehodnoceny a rozptýleny po celé Evropě. To postihlo polovinu lokomotiv, 68% osobních a 74% nákladních vagonů. Přišli jsme také o 60% nákladních aut a 50% autobusů a osobních aut. Narušeny a poničeny byly tratě, silniční síť a mnoho mostů. Ztráty v dopravě představují 25,1 mld Kč.

   Leteckým bombardováním a pozemními boji byly rozsáhle poškozeny obytné a veřejné budovy. Škody byly odhadnuty na 18 mld Kč.

   Šestiletá okupace se také vyřádila především v oblastí financí a měny. Začalo to stanovením podhodnoceného kursu koruny k marce (RM) 1 : 10, místo asi 1 : 6. Směnitelnost RM za K se brzy stala nástrojem inflace protektorátní měny. Jakmile se RM dostala z oběhu do pokladny banky, musela být vyměněna za K. Říšská banka je připsala Národní bance (NB), která je vedla na zvláštním Interimskontu. V r. 1944 činila tato výměna 11 mld K. Po zrušení celní hranice došlo k rabování všeho, co v Čechách a na Moravě mělo ještě nějakou cenu. Další metodou bylo vydávání "dotačních šeků" vojenskými i civilními protektorátními úřady, které také šly na zmíněné konto. Tak si český národ ve skutečnosti sám platil náklady na okupaci, nacistickou armádu, úřady i gestapo. Obrat za tyto "služby" činil za léta 1939 - 1945 přes 306 mld K. K 30. 4. 1945 nám zbyla za insolventním Reichem pohledávka 15 291 100 000 K! Náš průmysl dostával platby z NB v K, ale u ŘB byla hodnota vázána na žirovém účtu. Pohledávka na konci války tak činila:

57 840 300 000. Vývoz našich firem placený i za protektorátu v devizách sloužil ŘB ke krytí dovozu nezbytných surovin ze zahraničí. Získala tak 15 mld K, které jen zvyšovaly objem oběživa v protektorátu. Za okupace vzrostlo množství oběživa více než 7,5 krát (z 14,2 mld K ke konci roku 1938 na 107,6 mld K). Daně se za tu dobu zvýšily o 52%.

   Vrcholem nestydatosti a cynismu bylo vymyšlení a nadiktování tzv. "imatrikulačního poplatku" za ochranu před vnějším ohrožením, který v roce 1940 činil 3 mld K a vzrostl až na 15 mld za rok, celkem pak na 42,3 mld K.

   Nacisté uloupili "československý zlatý poklad" (čs. měnové zlato) a úplně vyčerpali devizové rezervy. Již dne 18. 3. 1939 muselo ředitelství NB souhlasit s převedením zlaté rezervy v Londýně v rozsahu 23 097 kg na tamní účet Říšské banky. V červnu 1940 bylo do Berlína převedeno 6 376 kg. Pak další tuna. Ještě 24. 4. 1945 si dal K. H. Frank vyplatit z trezoru NB 88 tisíc USD, 12 tisíc liber šterlinků, 243 tisíc holandských zlatých, prostě vše, co tam z deviz zbylo.

   Ministr financí dr. Vavro Šrobár odhadl v Prozatímním národním shromáždění 5. března 1946 škody z okupace na 347,5 mld předmnichovských Kč.