Zajímavý rozhovor, který stojí za přečtení...

Ayaan Hirsi - Islám se nikdy nesžije

Multikulturalismus není možný

   "Burka je symbol toho, kde chce muslimská společnost ženu mít, jaké je její místo." Ayaan Hirsi Alí

Ayaan Hirsi Alí

článek zveřejněný 31. 10. 2019 na serveru atllanka.net (ZDE)

   Motto: Žena sama je jako kus ovčího loje na slunci. Všechno se k němu seběhne a nakrmí se z něj. Než se nadějete, lezou po něm všude mravenci a hmyz, dokud tam nezůstane nic než mastný flek... vysvětluje malé Ayaan postavení muslimky babička.

   Rozhovor s bývalou muslimkou, nyní ateistkou Ayaan Hirsi Alí, prominentní aktivistkou a autorkou, která se vzepřela své islámské stigmatizaci, byla nizozemskou poslankyní a napsala bestseller, který vyšel i v češtině.

Dejme si na islám pozor

   S Ayaan si k rozhovoru sedáme na zahradu jednoho madridského hotelu. Tato Somálka s nizozemským občanstvím žijící v USA, které muslimští fundamentalisté vyhrožují smrtí, si objednává sklenku červeného vína: "Jednak mi chutná, jednak mě uklidňuje," svěřuje se.

   Není divu, že se potřebuje uklidnit, když několik metrů od ní na každé světové straně stojí policisté a golemové z ochranky.

   Kvůli této jemné a na pohled křehké jednačtyřicetileté ženě, která se donedávna aktivně věnovala nizozemské politice, se před čtyřmi roky v Nizozemsku strhla politická bouře a po ní padla vláda.

   Ayaan potom dostala nabídku z Washingtonu, nyní pracuje v USA. Sedá si na slunce, které jí po dlouhé zimě v americkém hlavním městě tolik chybí. Každý týden prý dostává od radikálních islamistů několik výhrůžek smrtí. Ale Ayaan nezmlkla: v Madridu právě představila jednu ze svých knih.

   A tady na slunci mezi rozkvetlými kaštany se sklenkou vína v ruce se cítí volná a svobodná, i žertuje a směje se.

Co si nejvíc pamatujete z dětství v Somálsku?

   Že jsem musela být na slovo poslušná, nikdy neodmlouvat. Jinak přišel tělesný trest. Jako děti jsme se nesměly na nic ptát. Otázky se považovaly za odmlouvání. Jen jedna učitelka v Etiopii mi dovolila se ptát. Ale na každou mou otázku odpovídala stejně: "Taková je Alláhova vůle." Takže jsem se ptát přestala.

Byl váš otec patriarcha a matka domácí diktátor?

   Absolutní poslušnost je to základní, co muslimská výchova vyžaduje na každém dítěti. Zvlášť na holčičkách: od dětství nám vtloukali do hlavy nižší postavení dívek oproti chlapcům. Nikdy jsem nesměla říct ne. Ani tehdy, když mi jako holčičce vyřízli část genitálií, samozřejmě bez umrtvení. Nesměla jsem ani vřískat, přestože to děsně bolelo.

Nicméně teď už umíte říkat Ne! docela dobře...

   Tak to není. Snažím se, ale doteď s tím mám potíže.

Co vás ve škole učili?

   Znát dlouhé pasáže Koránu nazpaměť a tupě je omílat. A hlavně nás učili nenávidět.

To znám i ze svého dětství v Praze: komunistický totalitarismus v nás pěstoval nenávist k třídnímu nepříteli.

   Tak vidíte: islám je taky totalitarismus. Učili nás nenávidět každého, kdo není muslim. Ale ze všech nejvíc jsme měli nenávidět Židy. Denně několikrát jsme tu nenávistnou formuli proti Židům museli opakovat.

To je jako hodina nenávisti z Orwellova románu 1984. Vy jste taky nenáviděla?

   Z celé duše. Byla jsem poslušná žačka. Omílali, že muslimové jsou vybraní Bohem a všichni ostatní jsou nečistí, nemorální, obscénní barbaři. Většina muslimů v takovéhle víře žije celý život. Islám totiž není pouze náboženství. Islám je ideologie, politika, morálka muslimů. Je to jejich právní systém a jejich identita. Islám je způsob života. Lidé v islámských zemích jsou především muslimové.

Tak to vyžaduje islámský Bůh?

   Ano. Muslimové se svého Boha bojí, jejich vztah k němu se zakládá na strachu. A Bůh od nich vyžaduje naprostou poslušnost.

Není podle vás v islámu nic dobrého?

   Muslimové jsou štědří a pohostinní. Islám má jednu z nejkrásnějších architektur na světě. Je to náboženství, které učí milosrdenství, soucitu, slitování - ovšem výhradně k muslimům. Tím islámské hodnoty způsobují chudobu, tyranii a zpozdilost.

Jak jste se vy osobně zbavila toho, co se vám na islámu nelíbí?

   Ze Somálska jsme se přestěhovali do Keni, potom do Etiopie. Jako dítě i jako dospívající dívka jsem se setkala s mnoha lidmi jiných náboženství a většinou byli hodní a nepřipadali mi nijak barbarští. A četla jsem. Četbou jsem se dostala do jiného světa.

Do jakého?

   Do světa, kde neexistovala apriorní nenávist ke každému, kdo je jiný. Ve škole v Keni jsme četli Stevensona, Dickense. To už jsem dospívala. A tajně jsem si brala z knihovny rodičů bestsellery i brakovou literaturu. Lákala mě, protože mi ji rodiče zakazovali. I z těchto knih jsem vyčetla, že existuje ještě jiná škála hodnot než muslimská. Knihy mě přivedly k pochybnostem o muslimské výchově. Hrdinové v těch knihách měli své vlastní názory, jejich životy neřídila nenávist, ale láska.

Měla jste chuť se zamilovat?

   Strašnou, jenže to bylo tabu. Když mi potom našli manžela, o hodně staršího muže, nechtěla jsem si ho vzít za žádnou cenu. Vzpouzela jsem se, protože jsem se chtěla vdát z lásky jako hrdinové z románů.

Co jste v té době četla?

   Po Dickensovi i francouzskou literaturu, a hlavně ruskou: pořád mám nejraději Dostojevského a Čechova, protože tihle dva spisovatelé nejlíp rozumějí tomu, co se v člověku odehrává.

Muže, kterého vám vybrali rodiče, jste odmítla?

   To nešlo, příšerně na mě tlačili. Nakonec mě pod různými hrozbami přinutili si ho vzít. Ale chtěla jsem pryč, do Evropy. Utekla jsem do Holandska a tam jsem se definitivně osvobodila.

Proč do Evropy?

   Chtěla jsem do moderního světa. Bylo to nejsprávnější rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. Odešla jsem ze světa víry do světa rozumu. Teď vím, že existuje lepší svět a horší svět. A já jsem odešla do toho lepšího.

Čím je západní svět lepší?

   Vším, hlavně mezilidskými vztahy. A taky tím, že tady na Západě vládnou zákony, které zajišťují práva a svobodu.

Jaký rozdíl v pohledu na život je mezi Západem a islámskými zeměmi?

   Západní kultura je dána osvícenstvím. A osvícenství je oslava života. Zatímco islám připouští radost jedině po smrti.

Jaké byly začátky pro mladou Somálku, která evropské civilizaci nerozuměla? Udělala jste hodně chyb?

   Když mi byl udělen politický azyl, dostala jsem půjčku, abych si sehnala podnájem a zařídila byt. Do nového bytu jsem chtěla hlavně koberec. Koupila jsem hodně strakatý podle afrického vkusu, abych na něm mohla sedět, pít čaj, jíst a číst.

   Na nábytek mi už nevybyly peníze. Půjčkám jsem totiž vůbec nerozuměla, ani tomu, jak je třeba bydlet. Pak mi moje spolubydlící, taky Somálka, poradila, abych si koupila záclony. Prý v jednom obchodě viděla nápis: Kupte dnes, plaťte zítra. Tak jsme nakoupily záclony, neplatily za ně, jen jsme u pokladny podaly kreditní kartu, které jsem nerozuměla, jak funguje.

   A strašně jsem se potom divila, když na mně banka začala vymáhat peníze. Já je neměla! Navíc kamarádka Somálka v té době vzala roha a pak jsem našla tisícový účet za telefon: celé hodiny volala tajně do Afriky. Abych vydělala takové peníze, dělala jsem jakoukoli práci a dlouho jsem se z dluhů nemohla vymanit.

Něco podobného se asi stává většině imigrantů.

   Je to na denním pořádku. Země, které přijímají imigranty z Afriky, by pro ně měly pořádat kurzy, jak si vést v praktickém životě. Většina imigrantů totiž ničemu nerozumí a na kreditní kartu si nakoupí, co se jim líbí, a často se tak zadluží až do konce života. A lidi na Západě si neuvědomují, že ten dotyčný nekrade, jen nerozumí systému. Západ je pro Afričana i mnohého Asiata úplně jiná planeta a jiné století.

Studovala jste na univerzitě v Leidenu filozofii a politologii. Které filozofy jste si oblíbila?

   Barucha, Spinozu, Davida Huma, Karla Poppera. Čili osvícenství v jeho začátku, v plném duchu a jeho pokračování ve 20. století.

A to vám pomohlo porozumět Evropě?

   Byla jsem na rozhraní muslimky a Evropanky, dlouho jsem nevěděla, k čemu se přiklonit. Tehdy jsem se cítila strašně provinilá a bála se trestu! Vždyť jsem hřešila proti islámu po všech stránkách: pila jsem alkohol, nenosila přikrývku na hlavě, sexuálně jsem se stýkala s muži stejně jako holandské studentky, přestala jsem se modlit a dodržovat Ramadán.

Co na to rodiče?

   Otec mě vydědil za to, že jsem opustila muže. Až po letech jsme se zase smířili.

Bylo by to jiné, kdybyste byla muž?

   Úplně jiné. Muslimská společnost by si řekla, že když muž opustil manželku, znamená to, že si to manželka zasloužila. Zatímco muslimská žena nesmí muže opustit, i kdyby jí sebevíc ubližoval.

   Tak to stojí v Koránu: muž má nad ženou naprosté právo.

Dejte mi příklad, jak se na tutéž věc dívá západní společnost a jak muslimská.

   Když na Západě muž zbije ženu, společnost ho stigmatizuje. Když muslim zbije ženu, pak nejen společnost, nýbrž i rodiče té ženy si řeknou: Co mu asi udělala, že si zasloužila takový výprask? Islám učí násilnému a krutému způsobu života.

   Násilí je společenská norma. V takovém prostředí tam vyrůstá většina lidí. Už děti se navzájem bijí jen proto, že se na ně druhý křivě podíval. Rodiče je to učí. A když je někdo odmalička zvyklý na násilí, v dospělosti se toho už těžko zbaví. Ani nechce.

Francie nedávno zakázala na veřejnosti nosit burku. Vyřeší se tím něco?

   Burka je symbol toho, kde chce muslimská společnost ženu mít, jaké je její místo. O podřadném místě ženy mluví i Korán. Tím, že se burka zakázala, byl odmítnut i ten symbol.

Nicméně mluví se o různých interpretacích Koránu.

   Korán byl přeložen nejrůznějším způsobem, proto tolik interpretací. Velké množství muslimů arabsky neumí a původnímu znění Koránu tudíž nerozumí. Znám překlady, kde jsou zeslabeny ty nejkrutější a nejnespravedlivější pasáže.

   Některé takové verze přeložily samy ženy. Fundamentalisté však takové překladatele a překladatelky zesměšňují, a nad některými z nich visí za to podobná hrozba jako nade mnou.

Za své názory jste na seznamu lidí, které mají radikální muslimové za úkol zabít. Nizozemská i americká vláda vám přidělila ochranku, která se od vás nehne. Jaké je to, nebýt nikdy sama?

   Jediné, co k tomu můžu říct, je tohle: je to lepší než být mrtvá. Od té doby, co muslimští fundamentalisté zavraždili mého kolegu a přítele režiséra Thea van Gogha, který natáčel o otroctví žen v islámském světě film, k němuž jsem napsala scénář, si připadám jako nemocná. Jako by hrozba, která nade mnou visí, byla smrtelná nemoc, o níž vím, že mě dřív nebo později sklátí.

Na Západě mnozí věří v multikulturalismus. Jak na něj hledíte vy?

   Multikulturalismus je krásný ideál o toleranci a soužití nejrůznějších kultur. V praxi bohužel neproveditelný. Sen o multikulturalismu se zbortil, to je jasné ve společnostech, kde se mísí několik nebo mnoho kultur. Prezident Sarkozy, premiéři Merkelová a Cameron, tedy lídrové zemí, kde mají se soužitím v Evropě delší zkušenosti, prohlásili, že multikulturalistický model selhal.

Co tedy máme dělat? Nemáme být tolerantní?

   Máme být v zásadě tolerantní, avšak ne ve vztahu k islámu. Nemůžeme si to dovolit. Islámský fundamentalismus je nový totalitarismus a nebezpečně se šíří po světě.

Copak je islám nereformovatelný? Copak není naděje v tom, co se nyní děje: mladí lidé rozpoutali revoluce v arabských zemích a svrhávají diktátory...

   Byla by to spása pro všechny. Ale bude to trvat dlouho. Mentalita většiny muslimů na to zatím není připravená. Nicméně, možné to někdy v dalekém budoucnu je. Navzdory tomu, co jsem vám zde řekla, věřím v možnost reforem...

30. 4. 2011 Magazín Víkend DNES