Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prohlášení "Ne islámskému separatismu" ve Francii

   "Něco takového bylo ještě před nedávnem nepředstavitelné."

 

Prohlášení "Ne islámskému separatismu" ve Francii

 

   Ačkoliv tento článek pochází z pera Jana Kellera, europoslance za ČSSD, a byl zveřejněn v Právu, přesto jej sem dávám, protože tato velice důležitá zpráva nikde jinde uvedena nebyla.

 

Znepokojená Francie

 

1.jpg

(originál ZDE)

 

   Velice neobvyklou událost mohli včera sledovat francouzští čtenáři na stránkách deníku Le Figaro. Stovka spisovatelů, vysokoškolských učitelů, lékařů, žurnalistů a intelektuálů nejrůznějšího politického zaměření vydala společné prohlášení nazvané "Ne islámskému separatismu".

   Ve výzvě je vyjádřeno hluboké znepokojení nad sílícími tendencemi popřít laický charakter francouzské republiky. Jako "islámský totalitarismus" označují autoři snahy vybudovat přímo uvnitř Francie oddělené struktury paralelní společnosti řídící se svými náboženskými zvyky a svými vlastními předpisy.

   Upozorňují, že už od roku 1905 je Francie podle zákona občanskou společností, která respektuje různost náboženství, avšak nehodlá dopustit, aby kterékoliv náboženství popíralo pravidla platná pro všechny a vyžadovalo pro sebe privilegia na úkor těch druhých.

   Podle signatářů prohlášení právě to činí v současné době islamismus. Postupně, ale zcela systematicky buduje struktury nezávislé na státní moci. Jakoukoliv snahu bránit mu v tom vydává za důkaz, že se údajně stává obětí netolerance.

   Podepsaní intelektuálové varují před útoky na jednotu republiky, na všeobecnou závaznost zákonů a na rovnost všech občanů, mužů i žen v právech i povinnostech. Konstatují, že popření těchto principů může společnost uvrhnout zpět do víru náboženských válek.

   Skutečnosti, na které signatáři upozorňují, nejsou ve Francii nijak nové. O projevech islámského separatismu v zemi byla vydána již řada odborných studií a několik knih.

   Nové je to, že pod výzvu se podepsali lidé napříč celým politickým spektrem. Od konzervativního filozofa a spisovatele Alaina Finkielkrauta až po bývalého socialistického ministra a zakladatele organizace Lékaři bez hranic Bernarda Kouchnera.

   Něco takového bylo ještě před nedávnem nepředstavitelné.