Muslimů je dnes v Evropě několik desítek milionů...

Kdo v Evropě podporuje Hamás

Rakouští trockisté na propalestinské demonstraci 21. října 2023 ve Vídni.

   S imigrací muslimů se s nimi do Evropy vrátil - mnohdy násilný - antisemitismus. 

článek publikovaný 2. 11. 2023 v časopisu Reflex na str. 16-17

   Velká část západoevropské levice se stala voličsky závislá na hlasech zejména muslimských přistěhovalců. Socialistické či ještě levicovější strany mají mezi svými voliči už tolik přistěhovalců, že se ani nemohou postavit proti narůstající migraci.

   K nejstřeženějším budovám ve francouzském Štrasburku patří už léta tamní Synagóga míru, která stojí na okraji parku Contades. Budova, jež je ve dne v noci doslova "obšancovaná" příslušníky francouzské policie, tvoří připomínku toho, co se v posledních letech děje v mnoha francouzských městech. Obchází jimi totiž vlna antisemitismu, který se v některých případech neomezuje jen na sprejování protižidovských či protiizraelských sloganů na fasády budov.

   Francie bohužel zažívá řadu násilných útoků na věřící Židy. Francie byla v posledních letech dokonce svědkem řady antisemitských vražd, z nichž vystupuje jako nejotřesnější případ útok na židovskou ortodoxní školu Ozar Hatorah, při němž muslim Mohammad Merah zastřelil několik lidí, včetně tří malých dětí.

   Kdo zná tuhle realitu francouzských, ale také třeba britských nebo belgických měst, nebyl tolik překvapen tím, co se v západní Evropě začalo odehrávat po posledním útoku Hamásu na Izrael. Sotva si totiž Evropa prožila šok z brutality i nečekaného úspěchu teroristického vniknutí na území Izraele, který byl považován za téměř nezranitelný, přišlo další překvapení v podobě projevů sympatií k této akci v mnoha evropských městech.

Tento hákový kříž nasprejoval útočník na dveře 30leté Židovky předtím/potom, co ji pobodal v jejím domě ve francouzském Lyonu. (ZDE)

   Oslavné rozdávání cukrovinek v berlínské čtvrti Neukölln nebo radující se skupina příznivců Hamásu ve vídeňských ulicích ještě mohly být považovány za omezené činy jednotlivců. Velmi brzy je ale doplnily mnohatisícové demonstrace v hlavních metropolích západní Evropy. Jejich zdrojem jsou v první řadě velké přistěhovalecké komunity z muslimských zemí. Samotných Palestinců, u nichž by se dala podpora pro teroristy z Hamásu asi čekat nejvíce, žije v Evropě jen přibližně 700 000. Jenže solidarita s "palestinskou věcí" je běžná jak u ostatních Arabů, tak napříč velkou většinou všech muslimů. Pro ně je Izrael odvěkým nepřítelem a pociťují s Palestinci solidaritu, ať už Hamás a další ozbrojené organizace páchají cokoli. Ani v tomto ohledu se evropští muslimové názorově nijak neasimilují - a právě s nimi se do Evropy vrátil mnohdy násilný antisemitismus. Muslimské komunity žijí ve spleti vlastních spolků a organizací. V Evropě běžně fungují třeba pobočky islamistického Muslimského bratrstva, které teď otevřeně podporují Hamás, protože je s ním spojuje představa o ideálním islámském státě.

Muslimské milióny

Muslimů je dnes v Evropě několik desítek milionů, přičemž v samotné Evropské unii se mluví o více než dvaceti miliónech, tedy něco přes 5 % všech obyvatel EU. Jejich počet narůstá nejenom o stále přicházející nové migranty, ale také díky vyšší porodnosti v muslimských rodinách. Průměrná muslimská rodina, která žije v Evropě, má totiž přibližně o jednoho potomka víc než ostatní Evropané. Tři čtvrtiny z nich už mají občanství států EU, k němuž se dostali bud naturalizací, nebo narozením, protože do Evropy přišli už jejich rodiče.

   Největší nepůvodní muslimské komunity dnes najdeme ve Francii, kde 5,7 miliónu francouzských muslimů tvoří už téměř 10 % všeho obyvatelstva. K pěti miliónům se blíží také počet muslimů v Německu. Ve Velké Británii napočítáme aktuálně něco málo přes čtyři milióny muslimských věřících. K deseti procentům všeho obyvatelstva se pomalu blíží také muslimské komunity v Belgii, Nizozemsku, Rakousku či ve Švédsku.

   V řadě západoevropských zemí se přitom v posledních letech, v období velké migrační vlny, změnilo složení muslimské komunity. Příchodem statisíců nových migrantů hlavně z arabských zemí výrazně narostlo zastoupení Arabů. Dobře je to vidět na příkladu Německa, kde původně měli mezi muslimy velkou převahu lidé pocházející z Turecka. Během migrační vlny se ovšem ztrojnásobil počet německých Arabů z necelého půl miliónu na milión a půl. V celé Evropě by pak aktuálně mělo žít asi sedm miliónů Arabů, což odpovídá lidnatosti středně velké unijní země, a s trochou nadsázky můžeme říci, že Arabů dnes v EU žije více než třeba Slováků, takže je možná jen otázkou času, kdy představitele této skupiny napadne prosazovat arabštinu jako jeden z úředních jazyků v EU.

ke stažení ZDE

   Muslimská i arabská komunita jsou navíc ve většině států hodně soustředěné do velkých měst a na jejich okraje. V řadě evropských měst vznikly muslimské a arabské čtvrti. Proslulý je berlínský Neukölln, kde počet lidí neněmeckého původu už vyšplhal ke 40 %. Podobný je podíl emigrantů i v bruselském Molenbeeku, který je také starou průmyslovou čtvrtí, kam po 2. světové válce začali přicházet dělníci z mimoevropských zemí, aby nahradili chybějící pracovní sílu.

   V Molenbeeku dokonce jedna statistika ukázala, že belgický původ tam má jen necelých 14 % obyvatel, naopak nejsilnější skupinu zde tvoří lidé marockého původu. Ve čtvrti, která se do celoevropského povědomí dostala během pařížských teroristických útoků v roce 2015, protože odsud pocházelo několik tehdejších pachatelů, na ulici téměř neslyšíte francouzštinu. Když jsem se sem vydal sledovat, jak viditelná je tady podpora pro palestinský Hamás v těchto dnech, narážel jsem na ulicích téměř výhradně na skupinky lidí hovořících mezi sebou arabsky. Tradiční arabská hudba tady zní z projíždějících aut i místních restaurací. Že jsem v Evropě, ten podvečer ukazovalo snad jen to, že v restauracích na obrazovkách většinou běžel přenos zápasu evropské Ligy mistrů. I když našly se i podniky, kde se sledovala některá z arabských zpravodajských stanic a její zprávy z Blízkého východu.

Arabská levice

V restauracích i obchodech většinou visela alespoň jedna palestinská vlajka. Tu vůbec první jsem v Molenbeeku viděl příznačně na místním sekretariátu silně levicové Belgické strany práce (PTB-PVDA), což je marxistická parlamentní strana, jejíž podpora v poslední době docela narůstá.

Členové belgické pobočky trockistické IMT (International Marxist Tendency - Mezinárodní Marxistická Tendence) na propalestinské demonstraci 25. října 2023 v belgických Antverpách.

   Za okny jejího sídla palestinskou vlajku doplňovaly plakáty podporující Palestince a jejich boj a výzvy k humanitární sbírce na podporu palestinského lidu. Byl to vlastně velmi příznačný obrázek, protože velká část západoevropské levice se stala postupně voličsky závislá na hlasech zejména muslimských přistěhovalců. Tamní socialistické či ještě levicovější strany mají mezi svými voliči tolik přistěhovalců, že už se vlastně ani nemohou postavit proti narůstající migraci nebo požadavkům muslimských komunit, aby byly jejich hodnoty  postaveny na roveň těch původních, evropských. Většina z nich také nemůže bezpodmínečně podporovat Izrael, protože si to nepřejí jejich muslimští voliči.

   Exemplárním případem je třetí muž posledních francouzských prezidentských voleb, Jean-Luc Lélenchon. Ten po útoku Hamásu na Izrael odmítl tuto organizaci označit za teroristickou. Ostatní levicové strany se od něj více méně distancovaly, a jeho postoj dokonce může způsobit rozpad jejich aliance, kterou Mélenchon pracně spojil pro poslední parlamentní volby. Mélenchona ovšem při jeho prezidentské kandidatuře volilo téměř 70 % všech francouzských muslimů, kteří už dnes tvoří přibližně 10 % všech francouzských voličů. Bez nich by byl Mélenchon mnohem slabší, a tak teď z přesvědčení či z politického kalkulu zpívá jejich písničku.

Propalestinští Irové

Podpora Palestinců a potažmo teroristického Hamásu se navíc v Evropě hodně liší stát od státu. Nejnižší je v nových členských státech EU, v čele s Českou republikou. Sympatie pro Izrael jsou naopak mnohem nižší v západní části kontinentu. Tam se svou pozicí hodně vyjímá Německo, které je vzhledem k historické zkušenosti velmi háklivé na jakékoli náznaky antisemitismu, takže teď zakazuje řadu demonstrací a zvažuje zákaz dalších muslimských spolků. Na druhé straně spektra stojí třeba Irsko, kde jsou tradičně vysoké sympatie pro palestinský boj za svobodu. Nacionalistická organizace IRA měla totiž vždy určitou družbu s Palestinci a mnoha Irům připadá palestinský odpor vůči Izraeli podobný jejich historickému zápolení s Brity. Tenhle sentiment ostatně vysvětluje, proč sociální sítě v poslední době zaplavují záběry sektoru fanoušků "irského" fotbalového klubu Celtic Glasgow, nad jejichž hlavami se třepotají desítky palestinských vlajek.

   Palestinská strana sporu má teď v Evropě překvapivě vysoké zastání, i když na straně Palestinců stojí převážná většina lidí s migračním původem.

V České republice podpořili palestinské zločince hlavně zde žijící muslimové a pomýlení ultralevičáci (na svých fb stránkách a několika demonstrací o účasti max. pár stovek lidí).