Neomarxisté/sluníčkáři versus muslimové

   Mnoho osob, které mají zdravý rozum, se táže, jak je možné, že se v poslední dekádě vylíhlo tolik zvláštních lidí, kteří dostali příhodnou nálepku "Sluníčkář". Sluníčkář, případně dobroser, stručně řečeno, vidí svět prizmatem věčného a neochvějného optimismu. Někdo si myslí, že jde o úchylku v úsudku a rozlišovací schopnosti. Na tuto úchylku nemá sebemenší vliv vzdělání.

   Připomeňme si, že pohled růžovou optikou navzdory děsivé skutečnosti se vyskytoval v dějinách opakovaně. Když si pozorně prohlédneme staré filmy, např. jak vojáci rukují na frontu v 1. světové válce, nemůžeme nevidět na jejich tvářích optimismus, který se nám dnes zdá být, mírně řečeno, nedůvodný. Mnoho z nich se nevrátilo domů, další se vrátili jako doživotní mrzáci. Můžeme pokračovat 2. světovou válkou, kdy lidé už mohli znát, jak to dopadlo ve válce předešlé. Opět ten optimismus. Optimismus tváří v tvář blížící se tragedii. A 50. léta byla plná umělého optimismu.

   Napadá mě, že jde o sveřepou psychologickou ochranu osobnosti, aby se tito psychicky slabí či labilní lidé nezhroutili. Oni vždy vítají budoucnost ať je jakákoli, neboť si myslí, že ji nemohou nijak změnit. Oni si dokonce myslí, že institucionální zlo nutně musí zvítězit a staví se na jeho stranu již v době, kdy my ostatní bojujeme všemi prostředky proti tomu, aby se rozšířilo a promořilo naše okolí.