Jdi na obsah Jdi na menu
 


S náhubkem politické korektnosti. Němci se bojí mluvit svobodně

   Německo je tam, kde jsme byli my za normalizace...

 

S náhubkem politické korektnosti. Němci se bojí mluvit svobodně

 

   Svobodná debata v Německu už není reálná, protože se zastáncům ideologie multikulturalismu podařilo prosadit zákony, které zcela svobodné diskuzi brání.

 

článek zveřejněný 3. srpna 2019 na serveru idnes.cz (ZDE)

 

   Skoro čtyři pětiny Němců si myslí, že se na veřejnosti nemohou svobodně vyjadřovat o zásadních věcech. Společnost i díky migraci připomíná Papinův hrnec, pod kterým politici přitápějí a současně utahují pokličku, míní editor MF DNES Ladislav Henek.

 

politicka-korektnost.jpg

 

   Horko a dusno je v Německu zase trochu větší. A nemůže za to jen letní počasí. K problémům s migranty na koupalištích teď lidé navíc řeší, jak reagovat na brutální útok čtyřicetiletého Eritrejce, který na nádraží ve Frankfurtu hodil pod vlak matku s dítětem, které zahynulo.

   Je však prakticky jisté, že ať už politici vymyslí cokoliv, reakce nebude adekvátní. Důvody jsou jednoduché.

   Dnes už Němci velmi dobře chápou, že kroky, které veřejní činitelé udělali v nedávných i dávnějších letech v oblasti migrace, aniž by se jich ptali na názor, zásadně ovlivní celou zemi na desítky, ba stovky let.

   Zemi to rozdělilo na dva nepřátelské tábory, v nichž roste vzájemný odpor, snaha potřít oponenty i nenávist a vztek. Optimisté doufají, že ještě existuje reálná cesta k uklidnění situace a smíru, k celonárodnímu konsenzu.

   Jenže k tomu by mohla vést jen vskutku důkladná, hluboká, pravdivá, zcela otevřená - a proto také asi docela bolestná - celonárodní diskuze. Bez ní lze doutnající vášně tlumit omezováním svobody slova, vytvářením stále kontrolovanější společnosti, zkrátka utahováním šroubů.

   K opravdovému celonárodnímu konsenzu, který by mohl zabránit budoucímu společenskému výbuchu, ke konsenzu o jedné z vůbec nejzávažnějších proměn společnosti v celé německé historii lze dojít jen na základě zcela svobodné debaty.

   Ta však v Německu už není reálná, protože se zastáncům ideologie multikulturalismu podařilo prosadit zákony, které zcela svobodné diskuzi brání. A lidé se tak bojí veřejně diskutovat. Říkají to sami Němci.

 

Nepříjemný průzkum

   Před nedávnem zveřejnil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung průzkum organizace Institut für Demoskopie Allensbach (Institut pro výzkum veřejného mínění), jehož výsledky by asi nikoho nepřekvapily v Honeckerově komunistické demokratické republice na konci 80. let. Dnes však působí neuvěřitelně.

   Například na otázku, zda je v Německu možné se na veřejnosti svobodně vyjadřovat o zásadních věcech, odpovědělo "ano" pouze 18 % respondentů. Tři pětiny jich uvedlo, že bez zábran hovoří v kruhu přátel a známých. Lidé si myslí, že musí být velmi opatrní, k jakým tématům se veřejně vyslovují.

   Například o nezaměstnanosti mohou mluvit svobodně, bez zábran. Naopak o migrantech, muslimech a islámu rozhodně ne. "Nápadně mnoho Němců má dojem, že pokud jde o osobní projev na veřejnosti, tak společenská kontrola zesílila a úřady stále více dohlížejí na výroky a chování jednotlivců," konstatují autoři průzkumu.

   Většina lidí také byla přesvědčená, že jsou vystaveni nemístnému tlaku politické korektnosti. Celé dvě třetiny Němců například nesouhlasí s tím, aby se ve veřejném diskurzu používal zvláštní, politicky korektní termín pro migranty "lidé s migračními kořeny" místo obvyklého, normálního výrazu "cizinec".

 

Kritika z východu

   Ve všech odpovědích se k postupné ztrátě svobody slova výrazně kritičtěji vyjadřují "východní" Němci z bývalé komunistické NDR. Neboť, jak stojí v průzkumu, "jejich vzpomínky na totalitní šikanování a omezování svobody projevu jsou stále živé".

   A ty nejvarovnější věty uvádějí autoři nakonec: "Je velký rozdíl mezi tím, zda společnost obecně přijímá a podřizuje se smysluplným normám, nebo zda se občané obávají, že jsou stále více sledováni a posuzováni... Mnoho občanů cítí, že nejsou respektováni a jejich obavy a postoje nejsou brány vážně a že neprobíhá otevřená diskuze o současném závažném vývoji v zemi."

   Poněkud strašidelně popsaný stav společnosti by se dal přirovnat k národnímu Papinovu hrnci, kterému politici na jedné straně tlačí na víko a na straně druhé pod ním přitápějí. V takové situaci, kdy je debata a následný celonárodní konsenzus prakticky vyloučený, zbývá politikům jen ona druhá cesta, po které se už ostatně vydali: utahování šroubů.