Jdi na obsah Jdi na menu
 


Newspeak: "Ochrana copyrightu na jednotném digitálním trhu"

Jak důmyslně lze jinak nazvat cenzuru...

article preview

   Jak důmyslně lze jinak nazvat cenzuru...

 

Newspeak: "Ochrana copyrightu na jednotném digitálním trhu"

 

   Brusel chce připravit, či snad už připravuje, nařízení, jež má chránit copyright na "jednotném digitálním trhu". Pod tímto nápadem se skrývá povinnost providerů hlídat obsah, sdílený uživateli, pomocí "effective content recognition technologies" (efektivní technologie na rozpoznání obsahu). Za sdílení, tedy prosté linkování materiálů, má být providerům uvalena daň (která se nakonec promítne buď do zpoplatnění služeb, nebo do znemožnění sdílet obsah jiných webů) - tzv. LINK TAX.

   Podle iniciativy Save Your Internet by to znamenalo konec sdílení odkazů, obrázků, vytváření internetových memů, hudebních remixů, diskusních skupin - jinými slovy, konec internetu, jak jej známe dnes.

 

GDPR vzbudilo emoce, ale v EU se mezitím chystá skutečný strašák internetu: reforma autorských práv

 

článek zveřejněný 4. června 2018 na serveru zive.cz (ZDE)

 

   O potřebě sjednocení a novely autorského práva v digitální sféře se napříč Evropou mluví už docela dlouho a měl by to být také jeden z pilířů vize jednotného digitálního trhu. Dosavadní návrhy, které se v EU projednávají, však mezi experty budí rozpaky nebo rovnou otevřený odpor.

   Aktuálně před nimi varuje například zakladatel Wikipedie Jimmy Wales nebo třeba německá europoslankyně Julia Reda, která se problematice dlouhodobě věnuje na svém oficiálním webu.

   Co jim vlastně vadí? Zejména dva kritizované články 11 a 13.

   Článek 11 navrhuje zavést jakousi daň z odkazu. V podstatě se jedná o zbraň proti zpravodajským agregátorům, kritici však varují, že by mohl postihnout i další včetně sociálních sítí. V návrhu se píše, že ti, kteří budou chtít publikovat úryvky z novinářských webů, budou muset nejprve získat licenci od vydavatele.

   Problém spočívá v tom, že přesně tak dnes funguje sdílení článků třeba na Facebooku. Namísto prostého odkazu se vloží blok s obrázkem a nadpisem - čili optikou chystané reformy licencovaný úryvek. Pikantní je zároveň to, že na toto sdílení pamatují přímo webové technologie, informace pro snadné sdílení jsou totiž součástí metadat stránky a dává je tam sám autor webu za účelem. . . komfortního sdílení. Titíž vydavatelé však chtějí od velkých agregátorů peníze za to, že publikují jejich obsah, který však zároveň nabízejí RSS. Je to poněkud schizofrenní situace.

   Jak by to mohlo dopadnout, nabízí příklad ze Španělska, kde chtěli podobným způsobem dostat peníze z Googlu a jeho zpravodajského agregátoru. Google však namísto toho španělskou verzi agregátoru zrušil a na tamní legislativce se poté snesla vlna kritiky.

   A pak je tu ještě ten druhý článek 13, který pro změnu navrhuje, aby v podstatě všechny velké weby, které umožňují nahrávání uživatelského obsahu, zavedly po vzoru YouTube automatické filtry obsahu. Když se tedy kdokoliv pokusí nahrát obsah, jehož otisk (kontrolní součet) odpovídá autorsky chráněnému obsahu, služba to odmítne.

   Problém spočívá v tom, že tyto systémy nefungují na 100 %, a tak se příliš často stává to, že filtr zablokuje i naprosto legitimní obsah. Zároveň se jedná o technologicky náročný systém, který může být likvidační zejména pro malé komunitní projekty a startupy, které jsou rády za to, že splašily alespoň nějaký server.

   Julia Reda na svém webu varuje, že ačkoliv je cesta současného návrhu k hotové legislativě ještě dlouhá, zatím prochází všemi procesy v podstatě beze změny a některé země, třeba její Německo, dokonce žádají ještě další zpřísnění (silná vydavatelská lobby).

   Reda v poslední aktualizaci srovnává pohled na návrh optikou všech členských zemí. V podstatě jediným státem, který je skeptický k oběma článkům, zůstává Belgie. Česká republika by podle Julie Redy opravila jen článek 11, s článkem 13 ale souhlasí. Ještě agresivnější návrh v obou případech pak vyžadují vedle Německa Francie, Itálie a Portugalsko.